Další pěknou neděli mezi kamarády a v krásném prostředí nám zařídili Tomáš a Jarda z LMK Roudnice nad Labem.


Měl jsem obavy, že jedeme pozdě, ale stojánka byla poloprázdná. Karel s Martinem poletovali, Míra se kochal a Franta „ladil“.

Pořadatelé dorazili „až po nás“, ovšem s perfektním vybavením. Létat se mělo až od 10:00, bohužel tuto informaci zaslechla i má žena, kterou jsem „donutil“ vstávat v 6 hodin ráno 🙂 , snad mi už odpustila.

Martinovi se nelíbil regulátor, dokonce se chtěl odhlásit ze soutěže. Metodou pokusu a omylu určil jako viníka problémů výškoměr, soutěž odlétal s půjčeným přístrojem (Karle, máš další plus za fair play, kolikáté letos už?).

V Roudnici se nikam nesmí, modeláři nesmí ohrozit „velký provoz“. Pilotů se nás sešlo 12, soutěž Tomáš vyhlásil na 7 kol po dvou skupinách.

Počasí se vyvíjelo v průběhu dne. Na první kola bylo spoustu termiky, proměnlivý vítr, proto mohl Karel létat s winglety. Povšimněte si vysoké trávy, plochy přilehlé ranveji jsou přírodní rezervací a nesmí se sekat. Okolí startovacích/přistávacích bodů jsme si vyšlapali, gumicuky ale v Roudnici asi skončily, sobotní soutěž F3L musel pořadatel zrušit (ne, že by mi to nějak vadilo 😉 ).

Rychlý model do větru, postupně totiž vítr zesiloval až na „couvací“ rychlost.

Vypadlé táhlo od plovoucí výškovky, flatr a bum. Modely jsou překvapivě pevné, škody opravitelné i na letišti (kdyby to člověk potřeboval). Fotka pochází přímo od pilota, dík. Ve stejném kole a jen asi o 50 m dále spadl i Franta, prý na „rušení“.

Bohužel to nebyly jediné havárie, ještě před Karlem a Frantou „vyplašil chráněné sysly“ Ivan. Naštěstí model spadl před hangárem, i v tomto případě mělo být příčinou rušení. Nevím, možné to je, mně telemetrie hlásila o hodně víc ztracených rámců než jindy a jinde, ale žádný problém s řízením jsem nezaznamenal.

„Uhlířské“ depo aneb rodinná idyla. Utkvěla mi v paměti věta Řádovic maminky: „Samoměření? Tak to si zase neodpočinu“. A Pavel okomentoval Honzovo přistání slovy: „To si spravíš sám.“ Jak píšu, rodinná idyla 🙂 .

Dravci omezení letového prostoru nedodržovali. Lety ve formaci s luňáky jsou pamětihodnými okamžiky. Říkali jsme si, zda by luňák po vypuštění v 90 m naletěl maximum bez mávnutí křídly. Já bych si vsadil, že ano 🙂 .

Jirka věří červené, viditelnost bez kompromisů.

Tady se mi povedl záběr, z něhož by mělo být zřejmé, proč motýla na RESku nedávat 🙂 .

Přistávali jsme přes asfaltovou plochu, na kterou jezdí trénovat autoškola. Mně to jejich „vrčení“ lezlo na nervy 🙂 , ale naštěstí to byla jediná újma, nikdo nikoho netrefil, nikdo nikomu nic nepřejel.

Míra se furt jen usmívá, i když proč by se kdo měl na letišti za slunečného dne mračit, že?

Martin létá trochu jinak než my ostatní, nebojí se pustit model po (i dost silném) větru. Hezky se na to kouká.

Jarda a Tomáš v akci, jeden vteřiňák, druhý aktivátor – jen utržená koncovka táhla 🙂 .

Jak Petr, tak Vašek létají se silně upravenými Resiky. Mně přišlo, že jim chyběly „koně“, Hacker s převodovkou má vynikající účinnost, ale proti větru se modelům pod motorem moc nechtělo. Možná se mi to jen zdálo, nevím.

Hrozně rychle to uteklo, za nějaké 4 hodiny bylo po soutěži. Výsledky jako fotka. Tomáši a Jardo, dík!

První kolo jsem letěl se Sýčkem, potom už jen se Slite. Pocity ze svých výkonů jsem měl velmi smíšené, za vítěze jsem tipoval Martina; o to větší překvapení mi Tomáš připravil při vyhlašování. Opět tedy děkuji soupeřům, že létali ještě hůř než já. Kluci, jestli se ale nezlepšíte, ztratím motivaci a nikdo vás nebude fotit a o vás psát 😉 .

Honza
12. 6. 2023