Dnešní soutěž F5L byla inzerovaná „na pohodu“. No, jak pro koho 🙂 .
Nepřijeli jsme poslední, začíná to být pravidlem, měl bych se nad sebou zamyslet. Ivan vytvořil „hnízdo“ s Romanem, plachta natažená mezi dvě auta vytvoří spoustu krytého prostoru. Teplota šla přes třicítku, krátce i sprchlo, plachta se šikla. Na rozdíl od předpovědi vyhrožující větrem 8 m/s foukalo max. 5. Ne, není to málo, ale létat se v tom dalo.
Móda karavanů se rozšířila z F5J už i do „dřeváků“. Jenomže tento vůz je neobyčejný, má pětilitrový motor, luxusní interiér a hlavně charakter, kterému se jen tak něco nevyrovná. Výjimečný pilot s výjimečným vozem.
Míra „utrhl“ motýlu křídla a postavil normální ocasní plochy. Ale zapomněl si doma spojku, takže Pepa měřil, brousil, měřil, brousil…
Jirka H. představil technickou novinku: model s celobalzovým potahem, létal výborně.
Láďa se chopil počítače a funkce hlavního rozhodčího = nemusel létat 🙂 . Obcházel nás s foťákem, doufám, že bude video. Koláč od Hedviky musím propašovat do každé reportáže, jinak by příště nebyl (prý).
Předpověď byla taková nejednoznačná. Nás pilotů přijelo nakonec 24, takže do čtyř skupin po šesti. Letů základních skupin vyhlásil Vašek pět, pokud by se mělo počasí zhoršit, bylo cílem stihnout alespoň kola čtyři. Do finále postoupí pět pilotů.
Štěpán létá bezstarostně, vždyť má tatínka 🙂 . Už ve druhém kole ale neposlechl, vydal se po větru a pro model si do pole musel dojít sám (no dobře, Láďa nad juniory bdí, tak šel s ním, tatínek musel letět).
Druhým juniorem byl Ondra…
… taky musel jednou „k šípku“. Závětrnou stranu letiště lemuje „křoví“, ale jaké – pichlavé a neprostupné, i když modeláři si v něm postupně vysekávají cestičky. V každém případě bylo velmi žádoucí dostat se na plochu. Pokud to nevyšlo, bylo lepší letět po větru do pole 🙂 .
Své o tom ví i Miloš, přistání (nebo vyprošťování?) skončilo ulomeným uchem 🙁 .
Martin neměl Vláďu (a vůbec – kde byl???), tak vzal za vděk mnou. Ale štěstí jsem mu nepřinesl. Mimochodem, přistávací body byly namalované, nešly podjet 🙂 . Purito dobré (prý dovážené na 700 g) …
… ale u Eli (asi) shořel motor. Třetí opakovaný start po sobě pohon nedal a Martin tak zapsal nulu. Vím, že se budu opakovat, ale škrtací lety nejsou v F5L taktickým prvkem (v F5J/RCEV ano), ale ochranou před technickými poruchami nebo jen smůlou.
Jirka vyzařuje klid a pohodu.
Žlutomodří 🙂 . S Pepou jsme kdysi létali volňásky, dávno tomu, on o hodně lépe než já 🙂 .
Model lze odstartovat různě: odhodem razantním …
… odhodem ležérním …
… případně se lze spolehnout na tah vrtule 🙂 . Na výsledky to ale vliv nemá.
O jedinou havárii se postaral Jarda, když z jeho modelu krátce po startu cosi odpadlo a neřízený model začal akrobatit …
… model skončil pár metrů za plochou …
… ale motor s vrtulí a baterku jsme hledali asi 20 minut. Nejlépe hledají ženy, mají v tom praxi 🙂 . Při pohledu na vrtuli bylo jasné, co se stalo. Nalomený list při předchozím tvrdém přistání při následném startu ulétl a vibrace se postaraly o zbytek 🙁 . Ale dřevěné modely se snadno opravují.
Karel měl soutěž moc hezky rozjetou, ani jsem si nevšiml, jak k nule přišel 🙁 . Prý byla křovinová.
Petr létal skvěle, po základu mu chyběly na Libora asi 3 body.
Přistávání couváním? Vítr se rozfoukával postupně, v prvních kolech se létalo hezky termicky, jak šel čas, už se jen zpomalovalo padání.
ERESky jsou pohoda, většinou. Teď budu ale zlý. V pravidlech jsou následující ustanovení, která se většinou nedodržují (překlad je můj, zkontrolujte si originál, necituji celé odstavce):
- 5.5.12.4 (a) Velikost skupiny ve finále je stejná jako velikost skupiny v kvalifikačních kolech.
Mně přijde, že toto je problém na skoro každé soutěži, kde se létá finále 😉 . - 5.5.12.5 (b) Pro každého soutěžícího se vyznačí startovací/přistávací bod. Ke vzletu by mělo dojít do vzdálenosti dvou (2) metrů od přiděleného startovacího/přistávacího bodu. Toto pravidlo platí i pro opakované starty.
Hmm, o tomto pravidle podle mě většina pilotů vůbec neví 🙂 . - 5.5.12.8 (b) Soutěžící má nárok na neomezený počet pokusů v průběhu pracovního času. Před opakovaným pokusem se baterie musí na krátkou dobu odpojit od regulátoru, aby se vynuloval AMRT.
Dle pravidel je třeba přerušit spoj mezi baterií a regulátorem, nestačí jen vypnout napájení přijímače. Přiznám se, mám v altisu zapnutý „tréninkový mód“, kdy lze motor spustit i za letu, pokud model klesne pod 8 m. Ale na soutěži rozpojuji poctivě, zatím 🙂 .
Nebo tak 🙂 .
Výsledky jako fotka a úplné na Stoupáku. Blahopřeji!
Byla to vydařená neděle, kluci neratovičtí – díky moc!
Mně se nějak vůbec nechtělo jet. Měli jsme mít v hořickém klubu tradiční víkendové „prase“, ale klíčoví pánové si naplánovali jiné povinnosti. Kvůli horku jsem špatně spal, předpověď počasí byla nepřesvědčivá. Ráno jsme se rozhodli, že pojedeme na výlet, modely jsem si vzal jen pro formu. Vašek s Petrem ale žádné pochybnosti ohledně počasí nepřipustili (pohoda je stav mysli, nikoliv okolností 🙂 ) a najednou jsem stál na startu. Tři lety dobré, ve čtvrtém jsem nechtěl trefit kolegy a přistál daleko. Naštval jsem se na sebe a poslední let „odbyl“. Sbalil jsem eroplán a najednou prý mám jít létat finále? Já? S těmi mými výkony? Piloti lepší než já doplatili na neškrtání a dodatečně jsem si také uvědomil, že se v RESkách neorientuji. Jak se pořád opakuje, nemám ponětí, jak létám ve srovnání se soupeři. Vím, že letím blbě, ale ono i to někdy stačí. Z finále si pamatuji jen to, že jsem měl vybitou baterku a při opakování ve druhém finále měl „sevřenou prdelku“. Asi mají hyeny štěstí 🙂 .
Honza
30. 6. 2024
Recenze článku dopadla hodnocením 6 hvězdiček z 5 možných. Díky Honzo za postřehy ohledně nedokonalostí kolem organizace a vlastního průběhu soutěží. Já bych k postřehům s dovolením přidal i:
5.5.12.10 Přistání
b) Do okruhu 10 m od přistávacího bodu v průběhu přistávání smí vstoupit pouze pilot a jeho pomocník. Ostatní pomocníci a časoměřiči musí zůstat u přiděleného startovacího bodu. – někdy se tam motá víc lidí než je zdrávo a navíc na malých letištích se slučuje startovací a přistávací bod z prostorových důvodů do jednoho.
c) Po přistání může soutěžící odnést model před koncem pracovního času pouze v případě, že nebude překážet jiným soutěžícím nebo modelům letadel ve skupině. … – někteří soutěžící či pomocníci ztratí po ukončení a změření svého letu koncentraci, vydají se na cestu do svého boxu a nevědomky začnou překážet..
Ale ono se to srovná. Bylo by vhodné mít na soutěži více „kvalifikovaného personálu“ v pořadatelském sboru. Samoměření není samospasitelné.
Člověk by neřekl, jak užitečné může být zdánlivě bezcílné bloumání „hyeny“ po letišti a díky zaznamenaným podnětům její transformace do veskrze užitečného „watchdoga“ 😊
Honzo dobrý, 🙂
jako obvykle reportáž už k snídani….
Jen mám strach, abys tě neopustilo základní motto modeláře:
musí nás to bavit, vždyť si chodíme jen hrát.
Za mě soutěž perfektní, výborně organizovaná, zábavná a pohodová i přes výlet do křoví (už se tam vyznám)
Mohu-li se vyjádřit k bodu pravidel o vynulování výškoměru:
Opět technická blbost a nedotaženost pravidel pro F5L.
V jednom modelu používám přijímačovou baterii oddělenou od pohonné, v takovémto případě odpojení baterie od regulátoru nevynuluje AMRT. Správné znění lze převzít z RCEV:
„Soutěžící musí zajistit před vypuštěním modelu pro druhý pokus vynulování výškoměru novou inicializací v místě startovacího bodu.“
Ahoj Láďo a Karle,
děkuji a odpovím vám takto souhrnně.
Nemyslím si, že v organizaci něco skřípalo, pokud to z článku nějak vyplývá, omlouvám se, to jsem nezamýšlel. Spíše mířím na ostatní piloty. Kdysi dávno, když jsme létali RCEN, byl vyznačen přistávací pás a pilot musel startovat uvnitř tohoto pásu (viz třeba http://www.rcex.cz/?p=5326). Stačila jedna soutěž a pár diskvalifikací při překročení pásky při odhodu (což znamenalo „jen“ přistát a znovu odstartovat do dalšího pokusu v rámci pracovního času) a všichni si začali dávat bacha. V ERESkách nic vyznačeného není, takže bych nechtěl prokazovat 2 m, co jsou v pravidlech, ale vadí mi přistání 20 m od bodu a start ze stejného místa.
S inicializací výškoměru je to obdobné, podle mě i ten můj „tréninkový mód“ vyhoví podmínce inicializace, ale ne rozpojení drátů. Kdyby mohlo být po mém, tak bych stanovil, že model musí odstartovat od přiděleného přistávacího bodu, bez metrů, za to bych požadoval aby při opakovaných pokusech byl model na zemi alespoň 20 sekund. Ale v pravidlech je to, co jsem napsal výše 🙂 .
Co se pohybu lidí po ploše týká, neřešil bych to pravidly psanými, nýbrž apelem na zdravý rozum. Pokud při cestě mezi depem a startovištěm mohu překážet ostatním, jdu po návětrné straně, kde je pravděpodobnost kolize menší.
Na druhou stranu, jsou to maličkosti (viz fotka pod odstavcem s pravidly), hlavně ve srovnání s předepsaným minimálním plošným zatížením a povolenou stabilizaci 😀 .
A nebojte, modelařina mě baví 🙂
Honza
Ne, ne, Honzo, není proč se omlouvat, nikde tam nehledám kritiku naší soutěže. Jsem moc rád, že Karel chválí – my jsme se s Vaškem a Petrem po sklizení věcí v rámci závěrečného posezení shodli, že se soutěž vydařila. Spíše jsem tak přemítal, co jsem kde viděl na soutěžích v posledních 2 letech(rocích).
Kluci, kdyby jste měli nějaké nosné nápady na zpřesnění pravidel, podle informace od Tomáše Bartovského do 15.11. tohoto roku musí být návrhy na změny správně zpracovány a předány k projednání FAI.
Ahoj Honzo,
Nechápu, jak dokážeš tak rychle vytvořit článek na takové úrovni? 🤔 Vše dokonale okomentované a navíc i s obrázkovou dokumentací. Proto jsem si článek četl již v neděli před půlnocí. Když jsem viděl hned první fotku, tak si říkám že to asi bylo opravdu “na pohodu” 😁 no, jak pro koho.
Petr B
Ahoj Petře, děkuji za pochvalu. Jak píšu, pohoda je stav duše – byla 😉
H.