Měsíc a půl prázdnin za námi, půl měsíce před námi = tradiční „véčka“ v Nové Pace.

Za 14 dní bude na stejném letišti MČR, takže to pořadatelé pojali jako generálku. Předpověď počasí byla nejistá, takže si Petr S. jako ředitel soutěže vymínil možnost soutěž zkrátit. Nakonec jsme ale všech šest plánovaným kol po třech skupinách odlétat zvládli, o pověstný fous 🙂 .

Modrá obloha, vánek, spousta stoupáků, povětšinou však slabých a proměnlivých. Každý let bylo třeba si odpracovat. Dopředu prozradím, že vyhrál Luděk právě před Martinem. Ztráty pilotů na dalších místech už se počítaly ve stovkách bodů.

Ačkoliv vypadalo počasí termicky přátelské, nemohl jsem z hlavy dostat text „byla to léčka, já to nevěděl, jako starý vůl jsem naletěl„, opakovalo se nepřiměřeně často.

Na třetí místo za Luďka a Martina proklouzl Jarda. Musím se přiznat, jako pomocník jsem mu zapsal nulu, když se vrátil na motor. Asi to nebylo úplně nutné, ale kdo z nás se může pochlubit tím, že nemá občas zkrat 🙂 .

Pro Miloše to byla první soutěž RCEV. Prý se mu nelíbí, že jsou všechny modely stejné, „dřeváky“ jsou každý jiný. A také těch 10 minut je prý moc dlouhých. Říkal jsem mu, že v USA létají ERESky jako F5J, na 7 minut a výšku 120 m (pod 120 m se „platí“ 0.5 bodu/m, nad 120 3 b/m).

Petr plně využíval znalosti domácího prostředí. Jirka nakonec také, když se trochu rozfoukalo, nasvahoval celý let nad stromy, úžasné.

Mirek se pořád pere víc s vysílačem než termikou. Znám to, technické problémy nikomu na klidu nepřidají 🙁 .

Z hořického klubu létal ještě Petr, Leoš přijet nemohl.

Karel začal velkolepě – prohlášením, že přijel vyhrát! Do půlky soutěže létal výborně, ale …

… ve čtvrtém kole se natáhl zlomyslný smrk a bylo po nadějích 🙁 .

Karel měl ale kliku. Strom byl prvních 10 m bez větví, takže se na něj nedalo vylézt (slovy osvědčeného snášeče modelů Jirky M., kterému vděčí za své modely za ty roky určitě polovina startovního pole). Ale jak se blížila fronta, začalo pěkně foukat a vítr model shodil. Pád model odnesl jen prasklou gondolou, ohledání už probíhá pod přístřeškem, lilo jako z konve. Stejné štěstí ale neměl Petr N. (na titulní fotce), jeho model se na podobném stromu uhnízdil mnohem důkladněji 🙁 .

Karel je asi nejčastějším českým zákazníkem pana továrníka, který si ho tak, pokud je to možné, hlídá 🙂 …

… a docela dobře.

Vláďa měl také mohutný rozjezd, ale nevydržel. Ostatně jako většina z nás 😉 .

Vyhlášení za silného deště pod přístřeškem. Výsledky jako fotka a úplné na Stoupáku. Půlka lidí už byla pryč, alespoň jsme se pod plachtu vešli 🙂 .

Petře a NP kolektive, děkuji za hezkou sobotu.

Já už nevím, co mám se sebou dělat 😀 . První dva lety dobré, proklepal jsem si je. A to je správně, když se mi třepou pazoury, tak vím, že jsem soustředěný. Ve třetím kole jsem opakoval a přistál asi 78 kroků daleko. Čtvrtý let jsem byl soustředěný, pobil mě jen Jirka svahováním nad stromy. Páté kolo jsem společně s většinou pilotů ve skupině opakoval, ale holt se našel jeden, který se v luftě udržel (zdravím do Chabařovic 🙂 ). A poslední let jsem si zkazil sám naprostým mentálním výpadkem, když jsem začal myslet na blbiny a ne na termiku (ve které model byl!). Takže jako (skoro) pokaždé – počkejte příště 😉 .

Honza
17. 8. 2025