Tento článek navazuje na diskusi pod reportáží z Neratovic.
Začnu teorií, třeba to někoho odradí od čtení 😉 .
Nejsme všichni stejní. Někdo má šikovné ruce, jiný hlavu. Už dávno si lidé všimli, že při hodnocení nějaké vlastnosti se lidé rozdělí do tří skupin: je pár expertů, pár jelit a mezitím velká skupina průměrných. Říká se tomu normální rozdělení, kde slovo normální naznačuje, že jde o běžnou věc (jsou i rozdělení jiná než normální), rozdělení je „terminus technicus“, ale má stejný význam jako v běžném životě.
My, piloti elektrovětroňů, nejsme výjimkou. Tento obrázek ukazuje normální rozdělení vlastnosti, kterou jsem nazval šikovností pilotů. Průměrná šikovnost je 5. Malá skupina má šikovnost menší než 4, jejich počet ukazuje plocha ohraničená modrou a červenou čárou. Malá skupina má šikovnost větší než 6 a je jich stejně jako těch nešikovných. Do střední části, se šikovností mezi 4 a 6, spadá většina pilotů. Vždycky jsem se divil, proč se třeba na lyžařském výcviku dělí lidé do tří stejně velkých skupin, když průměrných lyžařů je vždy mnohem více než pokročilých či začátečníků 🙂 .
Počty lépe ukazuje kumulovaná pravděpodobnost. Je to jiné vyjádření výše uvedeného grafu. Pilotů se šikovností menší než 4 je asi 16%. Piloti se šikovností 4 až 6 zabírají rozmezí asi od 16% do asi 84%, tj. je jich 68%. Hodně šikovní piloti zabírají pásmo nad 84%, tj. na počet je jich opět asi 16%.
Pokud by pořadí soutěže odpovídalo šikovnosti pilotů, měly by výsledky vypadat asi takto. Na vodorovné ose je jednoduše pořadí, na svislé ose je bodový zisk v soutěži. Kdyby se házelo kamenem (jak jsem naznačoval v odkazovaném komentáři), tak by výsledky tak vypadaly.
Naše skutečnost je jiná. Na následujícím obrázku jsou rozdělení výsledků soutěží RCEV, kterých jsem se zúčastnil v minulém roce.
Výsledky ze Sorgu jsou přepočtené na 100 bodů vítěze a jako by létalo 100 pilotů. Je zřejmé, že skutečné výsledky odpovídají jen pravé spodní části křivky rozdělení výsledků soutěže dle předchozího obrázku.
Neměříme, jak daleko kdo dohodí, nýbrž máme maximum. Kdo hodí víc, není mu to nic platné. Nejlepší piloti tak nemohou předvést, co dovedou, šikovnost končí třeba na 5, co je výš, je skrouhnuto maximem (řekněme horní mez oříznutí). Na spodním konci se zase uplatňuje výkonnost modelů (řekněme spodní mez oříznutí). I když pilot nebude dělat vůbec nic, třeba polovinu maxima vždy nalétá. Ve skutečnosti tak lze očekávat, že výsledky budou odpovídat šikovnosti třeba 3.5 až 5 …
… nějak takto. Z celé křivky nám tak zbude jen necelá polovina.
Tedy, na rozdělení výsledků tak má vliv zejména:
– rozdělení šikovnosti pilotů
– ořezávání.
Nejprve si představme, že vyberu nejlepší piloty v Evropě a postavím je proti sobě.
Špička rozdělení je mnohem užší a vyšší …
… a očekávaná křivka výsledků je velmi plochá.
Jenomže ve skutečnosti to tak nefunguje. I když vyberu nejlepší piloty, dopadne to úplně stejně jako například v Horní Branné.
Toto jsou výsledky z Mistrovství Evropy F5J 2024. Více než 90% bodů mělo asi 43% pilotů.
Když se podíváte na graf výsledků RCEV výše, tak více než 90% bodů dosáhlo průměrně asi 50% pilotů, ale byly i mnohem horší podmínky, kdy 90% mělo méně než 20% účastníků. Pravidla výškoměrových soutěží totiž umožňují pilotovi volit vypínací výšku. To, navzdory ořezávání pomocí maxima, do soutěžení vnáší onen lidský faktor, který má každý pilot jinak nastavený – podle normálního rozdělení.
Co se stane, když lidský faktor pravidly omezíme. Třeba pevnou vypínací výškou. Pokud je termické počasí, nalétá maximum každý, tj. obě meze ořezávání se k sobě přiblíží velmi blízko. Následující graf je rozdělení výsledků z neratovické soutěže, která mě vybudila k napsání tohoto článku.
Ořezávání výsledků je natolik závažné, že zastírá šikovnost pilotů. Tomuto říkám jednoduchá kategorie, která se vyznačuje především potlačením lidského faktoru.
Následující graf jsou výsledky soutěží F5L, které jsem odlétal v minulém roce.
Ve srovnání s RCEV jsou křivky posunuté doprava, soutěže, v nichž asi 80% soutěžících dosáhlo více než 90% (tj. ze 100% vítěze), byly dvě z 9.
A nakonec ještě zprůměrované křivky ze soutěží F5L a RCEV, které jsou samostatně ukázané v grafech výše. Kategorie s pevnou vypínací výškou omezují vliv lidského faktoru (pilota) víc než kategorie s vypínací výškou proměnnou. Rozdíly nejsou na první pohled velké, což ale podle mě ukazuje, že hranice mezi spravedlivou a jednoduchou kategorií může být velmi tenká.
„Vox populi, vox Dei“, důležité je, co chce většina. Kategorie by měla bavit co možná nejvíce pilotů, většině pilotů jde o výkony až ve druhé řadě (alespoň to tvrdí) 😉 . Mně jen přijde trochu líto, že se při koncipování F5L zacouvalo zpět do minulosti, výškoměry už jsou tu s námi přeci o hodně déle.
Honza
14. 10. 2024
tak to je bomba…a je to přesně tak…..byl jsem např. 12 …..ALE nalítal jsem na vítěze 96% to je přece bomba ne? Neboli rozdíly jsou strašně malé. A čím lepší počasí, tím menší rozdíly. Proto soutěž kdy to „nenosí“ a „strašně fouká“ je mnohem zajímavější, ale pro piloty v druhé polovině výsledkové listiny, frustrovanější 🙂 …i když to nahlas nepřiznají 🙂
Moc hezky rozebráno, díky Honzo
Ahoj Vláďo, díky za pochvalu. Přijde mi to jako zajímavé téma, pokračování bude.
Honza
Ahoj Honzo,
mohl bys, prosím, udělat ještě porovnání letošních F5L soutěží, kde si vybavuji jaké bylo počasí ?
F5L Neratovice – 6. 10. 2024
F5L Staňkov – 22. 6. 2024
F5L Mnichovo Hradiště – 28. 4. 2024
Ahoj Karle, až v zimě, teď nemám čas ani náladu 😉
Honza
Ahoj Honzo,
kategorie F5L je prostě přívětivá k pilotům a to se mi líbí. Byl jsem letos i na soutěžích F3K. Tvé grafy mě inspirovaly k zakreslení křivky pro F3K. Vzal jsem průměr ze 3 soutěží s 15-21 soutěžícími a s průměrným počasím. Bez dovolení (omlouvám se) jsem jako základ použil Tvůj graf vyjádření výkonu procentem pilotů – viz příloha.
Je zřejmé, že výkon 90% dosáhlo v F5L 54% pilotů, kdežto v F3K jen 22%. Vysvětluji si to tak, že výkonnostní špička která háže výšku 60-70m je malá. Zato je spousta pilotů, kteří háží okolo 50 m, ale termika jim v nižší výšce nepomůže vždy. A malé procento jsou začátečníci nebo smolaři dne…
I když někdo pravidla F5L kritizuje, jsou jednoduchá a milosrdná. A povzbuzení do života, nabít si „svoje baterky“ potřebujeme každý. Pepa Stanko
Ahoj Pepo,
děkuji moc za doplnění. Dává to smysl, v házedlech je třeba být nejen termicky vychytralý, ale pilot musí mít i fyzičku 🙂 , to už jsou dvě „gaussovky“ současně.
Dále bych se rád ohradil – mým úmyslem není kritizovat, baví mě objevovat zákonitosti přírodní i společenské. Na druhou stranu nezastírám, že bych si RESky jako F5J rád vyzkoušel. Uvidíme, kam se bude vývoj ubírat.
Honza
Bezva rozborka. No jasan že to tak je a vývoj termických elektro se po letech vývoje dostal až do současného stavu, to je dobře. Ovšem proč mít všechny kategorie jako jednu? Kdo se chce fyzicky protáhnout má házedla, pro soutěživce tu je F5J a 100palcovky pro ty méně ambiciózní soutěživce. A pak další varianty národních RCEX. Já zastávám názor nechat novou kategorii F5L jaká je, prostě trochu jinou, ať si každý najde svoje.
Já nevím, ale mně to zvažování procent absolutního výkonu přijde tak trochu jako blbost. Prakticky neexistuje žádná sportovní disciplína, kde by byly výsledky na soutěži (tedy od lidí se tomu věnujících) reálně od nuly do sta, vždycky se to tluče v pár procentech. V atletice ti udělá víc než 90% světového rekordu dané disciplíny kdekdo (míním na úrovni dejme tomu MČR, opilec z gauče těžko), v řadě disciplín i přes 95% – je to podle tebe tedy “jednoduchý sport”?
Ono je vždycky nejnáročnějších těch posledních 5-10% a cokoli pod tím v podstatě moc nehraje roli. A náročnost dané kategorie opravdu není o tom, jak snadno se dostanu na 90%, ale o tom, jak se dostat z 90 na 98% a pak ještě daleko těžší krok z 98% na 100%…
Tady si dělá Vláďa legraci, jak je super být 12tý při 96% – no jen počkejte, až zažijete 21. místo při 98,7% – to jsem letos měl doopravdy… Podle Honzy by to byl důkaz špatných pravidel, ale sakra já při té akci nedělal chyby o centimetry, prostě jsem přistával jak hovado a nemám problém si to přiznat. Na okraj vyhrané Neratovice s tím docela souvisely, dost jsem pak zpytoval svědomí a snažil se trochu upravit rozpočty a styl přistání a pomohlo to. Ale pořád mám pocit, že mi k fakt dobrému výkonu chybělo docela hodně…
Obecně – mě je samozřejmě jasné, co se Honzo snažíš ukázat a grafy jsou zajímavé, třeba to srovnání mezi F5L a RCEV. Ale interpretace mi přijde hodně sporná…
Ahoj Tomáši, zase jsem „Tě“ našel v koši, omlouvám se, ale děláš něco špatně, asi nemáš pravdu. Neříkám, že výsledky mají být mezi 0 a 100%, nýbrž že mají mezi nejlepším a nejhorším výkonem být rozložené podle normálního rozdělení. Pro spravedlivou soutěž. Pokud tomu tak není, jde o kategorii jednoduchou.
Na https://olympics.com/en/paris-2024/ jsou výsledky, tady jsem vytáhl finále oštěpu a marathon (obojí pro ženské). Obě křivky vypadají jako normální rozdělení, protože to je přírodní zákon 🙂 . I když ten marathon je trochu zkreslený tím, že běží všichni najednou a cílem není dosáhnout absolutně nejlepšího času, nýbrž „pouze“ předběhnout soupeře. Ale i tak tam tu zákonitost vidím. H.
Jak jsem psal později (zatímco ležel příspěvek v koši) – s odstupem si myslím, že to je úplně jedno a stejně nakonec daleko víc záleží na celkovém kontextu. V podstatě popularita kategorie leckdy víc než na pravidlech závisí na širších souvislostech s jinými alternativami. A často bohužel i na naprosto odtažitých věcech typu “pořadatel se urazí a v jisté lokalitě dělá natruc něco jiného” atd 🙁
Jinak si myslím, že třeba srovnání RCEV(F5J) a F5L je dost zkresleno zcela jiným stylem létání. Je to o větším potenciálu pro chybu při určování si výšky a tlaku na psychiku. Už mi jeden dobrý pilot F5J natvrdo řekl, že asi létám RESky tak slušně prostě proto, že tam nemůžu dělat blbosti s výškou a nestarám se tolik o piloty kolem sebe – no asi měl do značné míry pravdu 🙂 Ale náročnější je to zase jak v čem. Pro příklad při prvních jarních F5L Podhořanech, kdy byl fakt vichr a prakticky bez termiky by upřímně byla soutěž F5J ve stejný den daleko jednodušší – prostě by se létalo výše (i špička) a s ohledem na vlastnosti modelu by se o hodně lépe přistávalo. Přežít tam nějak rozumně s RESkou byla fuška daleko větší.
Naopak ty poslední Neratovice by při náhradě F5L za F5J byl asi docela masakr, tam to skutečně s RESkou jednodušší bylo. Teda až na přistání, to mi naopak nyní po spoustě odlétaných RES přijde v F5J až trapně jednoduché 🙂
Ony prostě výsledkové listiny neříkají vše, když si projdu své akce za poslední roky a porovnám F5J a F5L/F3L (v obou jsem letěl i více velkých mezinárodních akcí) a vybavím si, kde jsem se jako pilot nejvíc nadřel a nejvíc mi putovaly nervy, tak to mám hodně promíchané, opravdu nemohu říct, že by F5J byly na pilotáž vždy jednoznačně náročnější.
Ahoj Honzo, čtu precizní diplomovou práci, za kterou máš můj obdiv. Ale na druhou stranu si musím, postesknou, že junioři nám do F5L nepřibývají a věkový průměr nám každým rokem roste nahoru. V žebříčku za rok 2023 jsou junioři zastoupeni v F5J-6J, F5L-5J, RCEP-0J a RCEV-0J. V letošním roce to bude obdobné, v F5L létá osm juniorů, v 2025 tři přechází do seniorů a tím budeme na stejných číslech. Žádná hitparáda, ale stagnace, která je defacto pokles. Modely F5J a RCEV si žádný junior nekoupí a je to i nad možnosti všech klubů, navíc potřebuješ dvě až tři letadla. Vydá-li se kategorie F5L stejnou cestou jako F5J/RCEV pak je to opět o dvou modelech (dnes už někteří vozíte tři) a ještě přibude nutnost dobré nápovědy. Vypínat model ve 30m a nalétat bez nápovědy max je skoro nemožné, nebo náhodné. Můj pohled je takový, že při zavedení omezení pracovního času, omezení počtu vzletu a bonifikace za startovní výšku určitě nepovede k rozšíření mezi juniory, ale naopak k přelivu pilotů z RCEV a F5J do F5L, čímž přibude další kategorie se shodnými pravidly a určitě nepřilákáme juniory. Buďme rádi, že my starší můžeme létat s velmi mladými a získejme další děti, aby poměr byl aspoň 1:3. Které aktuálně reálné společenské a přírodní zákonitosti ovlivní počty dětí na soutěži? Za mne je to přístup SMČR, výrobců letadel, podpora kroužků a jednoduchá pravidla pro všechny bez rozdílu věku. Kdo vidí nebo zná další souvislostí ?
Ahoj Petře a Miloši,
děkuji za komentáře. Znovu zdůrazňuji, že F5L neruším ani neměním. Pokud mi takovou moc přisuzujete, tak vás mohu ujistit, že ji nemám. A dokonce o ni ani nemám zájem 😉 .
Hezký večer, Honza
Ahoj Honzo, nic Ti nepřisuzuji, tak to není myšleno, jen se snažím využít diskusi k názorům, vyjádřením a možná k dalším diplomovým pracím. Chci poprosit diskutující o konstruktivní vyjádření jak zapojit víc dětí. Jak to nejde nebo proč to nejde slyším pořád. Heřmanův Městec je město jako každé jiné, včetně desítek sportovních oddílů. Máme 5 tis. obyvatel a F3Lka létají 4 senioři a 12 juniorů, F5Lka 4 senioři a 4 junioři. Tři junioři přechází do seniorů, ale máme osm nových juniorů, půlka jich určitě odpadne a tak na příští rok by mohlo být více seniorů a stejný počet juniorů. U nás budeme mít i v příštím roce poměr S/J ve prospěch juniorů. Závěrem musím poděkovat všem „Pilotům“, kteří nám na soutěžích s juniory vždy ochotně pomohou !!!
Ahoj Miloši, to ale s předmětem článku vůbec nesouvisí. Obdivuji Tě, že se dokážeš kroužku věnovat, já na to nemám čas ani trpělivost. H.
Honzo, ono to ale souvisí relativně dost… Pro práci s mládeží je docela zásadní, aby byly i nějaké kategorie relativně „přívětivé pravidly“, ale zároveň v ideálním případě i s mezinárodním přesahem, což dává juniorům možnost získat zážitky, které jim třeba RCSH nikdy nedá (a víme všichni, že dnešní mládež na zážitky docela slyší).
Tohle je F3L/F5L dost unikát, který u RC nedává žádná jiná kategorie a podle mne to je zatraceně velké plus.
Já s tebou v něčím v té analýze souhlasím, v něčem vůbec (zase mi to sežralo koment), ale s odstupem si myslím, že to vlastně vůbec není důležité, daleko podstatnější je ten širší kontext, na který tě upozorňuje Miloš, anebo v jiné věci PB (s tím, že F5L s výškoměry je blbost v tom, že tím jen uděláš třetí stejnou kategorii a jen to rozmělníš)…