Mám moc rád letiště s přírodní scenérií a Manušice ji mají jednu z nejhezčích. V neděli se létala nejdříve manušická soutěžička (MS) RCEV a odpoledne poté aerovleky.


Na „véčka“ se nás v 10 hodin ráno sešlo sedm, což byla na jednu stranu škoda, protože tak krásné brzce podzimní počasí se jen tak nevidí, na druhou stranu jsem měli jistotu, že budeme všichni na prvním papíru 🙂 . Povšimněte si Karlovy modelářské bundy, závist mnou lomcovala 😉 .

Rogovi Sorg upravil jméno – chechtal se až do konce, nemám fotku, kde by neměl pusu od ucha k uchu 🙂 . A ještě jeden závistivý pohled na Karla – dlouho jsem si žádného chlapa neprohlížel s takovým zalíbením 🙂 .

Vláďa pořád žadonil „vezmeš si mě“, takže jsem neměl čas fotit nikoho jiného. Model po chomutovské havárii spravil hezky a do ceníku Djanga přibyla nová položka – prokopnuté a páskou zalepené křídlo pořídíte za „pár šupů“ 🙂 .

Vzlety má Vláďa takové „nevzrušené“ …

… zato při přistávání je vždy na co koukat. A nepřilepí si křídla páskou a nepřilepí 🙂 .

Ale model je Django nádherný.

Roga začal s Vláďou jako pomocníkem, ale po třetím kole (po rozdělení „elita-jelita“ (nevím, kdo to vymyslel, ta jména, ale líbí se mi) …

… se „sčuchnul“ s Jirkou…

… kterého ovšem donutil i k běhu. Inu donáška modelu zpět na startoviště patří k pomocníkovým povinnostem 🙂 .

Jirka létal jako vždy skvěle …

… a po zásluze nám to všem rozdílem třídy „natřel“.

Karel bojoval s doznívajícím nachlazením z Chomutova a s nezdolným optimismem 😉 .

Jirka byl po třech kolech elita, ale poté ho dohnaly technické problémy.

Petr dříve jezdil s modelem, teď už jen na elektrickém skútru a s pejskem 🙁 .

Některé lety byly nudné, nahoře směs kání a modelů …

… dole jen čekání na signál 8:30, až se zase začne něco dít 🙂 .

To už se ale začali na letišti shromažďovat i „aerovlekaři“, takže rychle vše spočítat (výsledky jako obrázek)…

… vítězové si navzájem pogratulují a může následovat volné létání. Vláďo a Marku – moc dík!

Měl jsem s sebou čtyři eroplány a polétal jsem si nádherně, hlavně pohled na letícího Miga mě vždy tak nějak nostalgicky nadchne. Co se soutěžičky týká – hmm, jako obvykle, po 4 kolech první a potom dvě škrtačky. Opakuje se to se železnou pravidelností, měl bych se nad sebou zamyslet.

Drozd vzbudil rozruch, starty a přistání z posekané trávy i plachty …

… Jirka s ním podlétl ohradník dokonce na první pokus (holt pan pilot!) …

… Vláďa až na potřetí 🙂 .

Mocná vlečná řízená prezidentem klubu Mojmírem…

… a nemenší Luňák (Jirka) a Fox (Aleš).

S 12 kg modelem je potřeba si přistání dobře rozmyslet, když to nevyjde, je lépe se projít do pole, než se pokoušet o zatáčku nízko nad zemí.

Byl to parádní den, ještě jednou (i za Hedviku) děkuji.

Honza
27.9.2021