Modrá obloha bez jediného mráčku, vítr, zima – v Hořicích je málokdy „normálně“ 🙂 . Pilotů se nás sešlo 27, i když někteří piloti se rozhodli ve větru modely raději neriskovat. Soutěž se létala tradičně na šest kol, čtyři skupiny na sedmi startovištích.


Vláďa si bohužel moc nezalétal, hned při prvním startu při motorovém letu ztratil orientaci a přitažení ve střemhlavém letu Django nevydrželo 🙁 , ach jo. Tomáše jsem nemohl poznat, vždycky pobíhá rozježený a teď najednou v kulichu 🙂 .

Radek udivoval krátkými kalhotami, i když zima mu asi byla, když měl ruku v kapse 🙂 . Radek se Zdeňkem nocovali na letišti už od pátku, stejně jako Petr N. – snad mají v karavanech dobré vytápění.

Martin je na drsné počasí z Krkonoš zvyklý, létal skvěle.

Největší zázemí měli novopačtí, křesílka, pivo, chyběla jen televize 🙂 .

Vláďa také musel odstoupit ze soutěže předčasně, když se mu model při startu obrátil na záda a pochroumal si „čumáček“. A samozřejmě, bez Máši by byl tým neúplný.

Petrovi vítr svědčil. Zdálo se mi, že Brďasi měli v daném počasí nejmenší problémy, ale spíše je to tím, že kluci chodí trénovat, i když není hezky.

Lubor byl u toho, když se ve 3. kole poprvé podařilo nalétat plný čas 🙂 . Do té doby se akorát „padalo“ 4-5 minut.

Pořadatelský tým tradičně tvořil létající ředitel Petr, který si Arniku do nového vysílače Jeti „napípal“ večer před soutěží (nebylo to poprvé 🙂 ), …

… a startér Pavel. Bylo mi ho trochu líto, nemohl se zahřívat pohybem 🙂 .

Kantýnu měl na starosti Filip, kousek teplého žvance ocenil snad každý.

Radek měl „battleship“, ale pasivní stání proti větru jeho aktivní letoře moc nevyhovovalo.

Také nám Radek oznámil, že se příští rok bude moci létat s opětovným zapnutím motoru a že to bude jen nula za pokus, ne za celý let. Nevím, jestli je to pokrok, souhlasím se sjednocením s pravidly FAI, na druhou stranu se domnívám, že použití motoru by měla být nula za celý let. Hlavně jsem si vzpomněl na demokratickou proceduru přijímání mezinárodních pravidel, napsal jsem o tom tady v souvislosti s RES, u nás se nic takového neděje.

Jirka má podle mě o třídu lepší model než my ostatní. Ačkoliv byl oproti normálnímu stavu dovážený jen ocelovou spojkou křídel namísto uhlíkové, vynikající aerodynamika mu dovolovala létat i dost daleko po větru.

Střídání skupin.

Vláďu jsem viděl nadmíru rád, přivezl mi totiž nové Django, je to nádherný model, přemýšlím o osazení a těším se na dlouhé zimní večery. Vláďa ale létal se starším typem, značně dováženým a značně přemotorovaným, za 30 sekund nad náměstí v Hořicích sice nedoletěl, ale moc nechybělo 🙂 .

Stejný model měl i Luboš.

Poletový rozbor výsledkovky – kde já mohl být, kdybych byl býval …, případně nebyl byl býval … 🙂 Výsledky jako fotka.

Říjnové dny jsou krátké, a stíny dlouhé.

Nejlepší piloti, uprostřed „krakonoš“ Michal, největší radost z toho měl asi hrdý otec 🙂 . Blahopřání vítězům a Petrovi, Pavlovi a Filipovi poděkování za hezkou sobotu.

Přes týden jsem bedlivě sledoval počasí a vyráběl další a další zátěže do Djanga. Ale motor už byl na tu váhu slabý, Django vylezlo do sotva 150 m, takže jsem se ráno rozhodl, že soutěž odlétám s Etalonem. Etalon byl lehčí než dovážené Django, ale má výkonnější pohon. Etalon blbě krouží, ale v panujícím počasí se stejně akorát stálo proti větru. Dýhové křídlo nemává, ale proti modré obloze vůbec nebylo vidět. Ve výsledku jsem tak létal hodně vysoko, ale řídit začal až po sestupu do nižší letové hladiny. Výsledek byl průměrný, nakonec i vzhledem k pátečnímu „tréninku“ v Královském Dvoře 🙂 . Sluníčko s větrem mě „vyšťavilo“, ale i tak to byl prima den – díky!

Honza
10.10.2021