Dornier


Hotovo!

Přeskočte na 2. kapitolu.
Přeskočte na 3. kapitolu.
Přeskočte na 4. kapitolu.

Už mnoho let toužím po hydroplánu. Po zkušenostech se stavbou motoráčku Thrush z voděodolné pěny VectorBoard (VB) jsem se odhodlal k pokusu i na poli obojživelníků.


Předlohou mi je Zeppelin Lindau CS.1, který zkonstruoval Claude Dornier. Jak jsem již psal, VectorBoard se velmi obtížně brousí (vždy to zkusím a po chvíli se spokojím s nožem okousanou hranou), takže hranaté tvary jsou výhodou. Maketářské ani polomaketářské ambice nemám, model bude z velkého vzoru pouze vycházet. Pro přizpůsobení vodnímu prostředí jsem vycházel z článku z FMT04/2017 „Jak začít s hydroplány“. Autor doporučuje použít pro hydroplány pěnu, neboť balzová konstrukce snadno nasákne, a uvádí základní geometrické vztahy mezi plováky a trupem.


Začal jsem minulý pátek vyříznutím zesílení bočnic z hodně tvrdé balzy 1 (alespoň na něco se hodí 🙂 ).


Bočnice z VB 4 mm.


Lepení bočnic trupu…


… a bočnic plováků.


Přepážky pro zakotvení vzpěr jsou sendvičové, z jádra z VB 4 …


… a dvou vrstev z balzy 1 (jedna má léta podélně, druhá napříč).


Vzpěry jsou z bambusových „špízových špejlí“.


Drážky ve VB jsem udělal 3 mm široké, ale po nasunutí špejle se materiál deformoval na jedné straně (tam, kde bylo méně materiálu) více, takže vzpěry byly více skloněné, než by bylo žádoucí. Příště budu muset přesný sklon drážky vyzkoušet na vzorku, či dvou. Poradil jsem si opatrným „odvrtáním“ materiálu.


„Koza“ 🙂 .


Pohled uspokojivý …


… pohled děsivý 🙂 . Do této fáze jsem se dostal někdy v neděli v poledne.


Dna a vršky plováků a obdobně jsem doplnil i trup. Stavba jde rychle, ale ty „ohlodané“ hrany jsou fakt ošklivé, i když na letové vlastnosti to snad nebude mít vliv.


Slepá ulička. Na plánek jsem si nakreslil starý motor velikosti 2822…


… ale motor s unášečem, vrtulí a regulátorem váží 70 g 🙁 . To ne, to je moc, vždyť pohonná jednotka včetně baterie v Drozdovi má 65 g.


Když už jsem pohon v modelu měl, tak jsem si „zavrčel“ 🙂 . O pohonu budu ještě přemýšlet, ale asi skončím zase u jednotky z Drozda.


Pokračování příště.

Honza
25.11.2021


Kapitola 2


Kvůli plovákům musí být křídlo dvoudílné a proto jsou první tři kořenová žebra z překližky. Na poslední chvíli mě posedl záchvat odlehčování, i když už bylo asi pozdě.


Oproti Drozdovi jsem přidal zadní nosník a rovněž náběžná lišta má více „masa“, na které lze VectorBoard snáze přilepit. Na „rychlokvašný“ model asi příliš pracné řešení 🙁 , ale alespoň jsem si uvědomil, o co víc mě baví dřevo než pěna 🙂 .


Spojky křídla jsou uhlíkové, přední D4 delší, zadní z trubky D2.5 kratší.


Hlavní je, že řešení je funkční.


Plachtu VB jsem nejprve přeložil na půl, tvarovou paměť jsem přepral ovšem jen na půl. Balzovou kostru jsem lepil prstolepem.


Ve druhém kroku se přilepí potah k náběžné liště i shora, opět kyanoakrylátem. Horní potah jsem poté lepil „pomalým“ lepidlem Foam-Cure v šabloně přes noc.


Okrajové oblouky jsem původně chtěl vytvarovat horkovzdušnou pistolí, nakonec jsem vyrobil žebro z VB 4 mm a to vlepil mezi oba potahy. Nějak si na tu pravoúhlost modelu nemohu zvyknout 🙂 .


Papírové šablonky pro ocasní plochy. Oproti originálu jsou obě zvětšené o 15%, ale když jsem směrovkovou šablonku nasadil na trup, přišla mi malá, tak jsem přidal ještě dalších 10%. Celkem tak směrovka má oproti předloze o 60% větší plochu.


Další změnou oproti originálu bude to, že výškovku posadím na konec trupu, nechce se mi kuchat do trupu výřez. Drak váží necelých 100 g (zatím).


Už to začíná vypadat jako letadlo – ale „vošklivý“ 🙂 .

Honza
7.12.2021 (vzpomeňte na Pearl Harbor – je to 80 let)


Kapitola 3


Zjistil jsem, že Vector Board se dá i hoblovat a brousit, ale nástroje musí být absolutně ostré. Bohužel ostré dlouho nevydrží, i když materiál vypadá jako pěna, „žere“ ostří neuvěřitelným tempem. Brusný papír (zrnitosti 100) vydrží tak 2 minuty. Ale i nahrubo obroušený díl vypadá lépe než jen nožem ohlodaný 🙂 .


Bambusové špejle posloužily i pro vyztužení ocasních ploch.


Závěsy jsou z monofilu přilepeného kyanoakrylátem, nic lepšího jsem nevymyslel.


Serva jsou 4.5 g Turnigy.


Jako táhla slouží drát 0.8 mm v bílé trubce, řízena jsou pouze kormidla.


Chtěl jsem použít lehký regulátor, ne Ray 18 jak je ukázáno výše, takže jsem přepájel konektory na motoru z 3.5 na 2 mm. Motor bere s vrtulí 8×4 asi 6 A (viz měření), takže 10A regulátor by měl být až až.


Záhada konektorů“ objasněna – starý regulátor Dualsky a nový regulátor Dualsky mají navzdory stejnému označení různé konektory. Musel jsem proto použít novější regulátor ze Slite, který „pasuje“ k 2 mm konektorům; starší typ má odhadem 2.3 mm.


Při lepení plováků jsem se vyvztekal. Za všechno může uložení tyček v pěně, jak jsem popsal výše. Příští model bude mít tento uzel řešený trochu jinak, lůžka vzpěr musí být dřevěná a nejlépe vypouzdřená, jak popíši níže.


Po první kontrole těžiště jsem usoudil, že motor musí víc dopředu, takže jsem vyrobil novou přepážku a motor uchytil normálně za přední čelo.


Regulátor leží na poličce nad motorem, baterie 3S450 může být více vpředu, v kontaktu s motorem ji brání pěnová přepážka. Těžiště vyšlo asi do 30% hloubky křídla.


Včera odpoledne jsem nevydržel a vyběhl na louku. Vrchní část trupu zakrývá provizorní „pěnové prkénko s chňapkou“, na který přijde atrapa motoru, piloti i jejich zbraně.


Uznávám, že jsem udělal blbost a ne jednu. (a) Nebyla se mnou Hedvika, která mě při zalétávání nových modelů vždy doprovází. (b) Těžiště bylo asi moc vzadu. (c) Mlha, sníh a bílý model, k tomu zapršené brejle …


… a přesto jsem zcela určitě spadl na RUŠENÍ 😀 . Model se zřítil tak 30 m ode mě, musel jsem ho hledat, ještěže alespoň ta vrtule není bílá 🙂 . Ze stop ve sněhu je zřejmé, že model spadl kolmo dolů. Inu, dobře mi tak.


Doma jsem se asi 2 hodiny pral s odstraňováním zbytků vzpěr z trupu i plováků. Pořádně to nešlo, v podstatě jsem přepážky „rozvrtal“, po další havárii už model o plováky přijde asi definitivně, vzpěry nebude k čemu připevnit 🙁 . Díru od vrtule jsem ani nelepil, nebyl jsem si jistý, zda je model vůbec letuschopný.

Pokud budu něco podobného dělat příště, tak se mi zdá, že bambusové špejle jsou OK, v tomto případě zabránily větší škodě. Kdyby byly vzpěry uhlíkové, tak by při takovém dopadu pravděpodobně zdeformovaly plováky i trup. Vzpěry jen musí být ukotvené „inteligentnějším“ způsobem, který umožní zlomenou vzpěru snadno vyměnit. Napadá mě trubička zalepená do balzy, do které se vzpěra zasune a zajistí kapkou lepidla.


Dnes ráno mlha nebyla, nevydržel jsem. Na špičky plováků jsem izolepou přilepil po kousku olova (těžiště je teď nad hlavním nosníkem) a vyrazil na opakovaný zálet. Tentokrát bez sebemenších problémů 🙂 .


Létá 🙂 .

Dojmy:
– zatímco Drozd je „lehkonožka“, s Dornierem se musí létat na rychlosti, větší a otevřenější zatáčky; podle mě se na tom podílí jak větší hmotnost, tak i to, že v podstatě nezná aerodynamiku (hranaté tvary, vzpěry, plováky), na tenisové kurty si s Dornierem netroufnu (ovšem není to chyba, nýbrž vlastnost 🙂 )
– normální přistání (tj. vlétnutí do země i s převrácením na záda) vzpěry v pohodě vydrží (toho jsem se hodně bál)
– směrovka je dost jedovatá, že by se na tom podílela část pod trupem?
– motor bude chtít vyosit doprava, dolů skloněný není a je to v pořádku


Po návratu domů jsem model ještě zvážil (Drozd má 156 g). Pohon Dorniera má asi o 30 g více než ten v Drozdovi, plováky přidají odhadem také 30 g, 5 g připadá na těžší přijímač a za zbylých 10 g může víc materiálu.

Přemýšlím jak dál. Po včerejší „kraksně“ jsem chtěl dělat nový trup a plováky, po dnešní kladné zkušenosti už mě to přešlo. Model touží po barvě, ale lozenge podle originálu dělat nebudu, nejspíše zůstane model bílý se znaky a doplňky.

Honza
14.12.2021


Kapitola 4


Po návratu z druhého „zalétávacího výletu“ jsem nejprve podložkou vyosil motor doprava a poté do špiček plováků „zazdil“ po asi 3 g olova.


Kokpit je z kousků VB, pod „boudičkou“ je otvor pro výstup chladicího vzduchu z motorového prostoru.


Odnímací kryt se zajišťuje zbraní.

Jak jsem psal výše, německá lozengová kamufláž se mi nelíbí. Naštěstí jsem narazil na zcela neznámou kapitolu z historie tohoto typu, kterou zde uvádím.

Jeden z prototypů Zeppelin Lindau CS.1 skončil u C. a K. námořnictva. Nešlo o obyčejný hydroplán. Letoun byl pouze jednomístný, nesl škodovácký kanón M.15 ráže 37 mm a speciální akustickou odposlechovou aparaturu firmy Fledermaus und Sohne ze Salzburgu. Stroj byl určen pro boj proti hladinové plavbě za podmínek špatné viditelnosti (typicky v mlze, kterou byla Benátská laguna proslulá).

Pohonná jednotka byla zvláště upravená tak, aby nerušila odposlech (podobně jako u tohoto stroje o 50 let později, někteří historikové dokonce tvrdí, že motor byl elektrický (zřejmě Lohner-Porsche) protože stroj neměl chladič!).

Letadlo mělo v malé výšce křižovat zájmovou oblast a odposlouchávat lodní dopravu. Pokud pilot vyhodnotil zachycené zvuky jako monarchii nepřátelské (typicky nadávky v italštině nebo angličtině), měl zaútočil. Kanón byl jednoranný a nesynchronizovaný, proto bylo nutno útočit přesně a klouzavým letem.

Na první pohled to vypadá komplikovaně, ale díky pokročilé technice koncepce fungovala. Pokud padla na Jaderské moře mlha, nemohl si být nikdo jistý, stačilo nesprávné slovo a z nebe se mohl na hlavu provinilce přiřítit granát. Italové přezdívali stroji „grande fratello“ (velký bratr).

Prvním pilotem unikátního stroje byl podporučík (Korvetterleutnant) Eichenbaum, v civilu učitel občanské nauky neznalý cizích řečí, zato zapřísáhlý monarchista a manžel dcery plukovníka generálního štábu von Katze. Hned při svém prvním letu potopil několik okamžiků po startu vlastní hlídkový člun, neboť jako monarchii nepřátelskou vyhodnotil zaslechnutou větu „Ich kann auf diesen Krieg scheißen“, kterou neopatrný námořník pronesl německy, a tudíž Eichenbaumovi srozumitelně. Rozjařen takovým úspěchem ale zapomněl znovu nastartovat motor a stroj při nouzovém přistání poškodil.

Po opravě si stroj převzal zkušený pilot rakousko-uherské maríny, rodák z Kadaně major (Fregattenkapitän) Franz Wondratschek, přezdívaný Pottwal. Ještě jako kapitán dělového člunu totiž oznámil potopení italské lodi. Hlídka však na místě našla pouze mrtvého vorvaně (německy Pottwal). O tomto někteří (skoro všichni – 99%) vědci pochybují – byl by to jediný zaznamenaný výskyt vorvaně v Jaderském moři. Ve vzduchu se mu ale dařilo. Dle svých vlastních tvrzení potopil za jediný týden zbývající do uzavření příměří nejméně 10 lodí. O účinnosti nové zbraně a jeho vlivu na psychiku svědčí zejména to, že se dodnes někteří bojí i v mlze nebo tmě mluvit nahlas, neboť „velký bratr naslouchá“.

Bylo rozhodnuto – model dostane barvy C. a K. Kriegsmarine.


Barvičky jsou akrylové „Minicolor“, po mnoha letech jsem si koupil nové štětce, takže se z „malování“ stala radost.


Pro znaky jsem si vyrobil šablonky z Oramasku, stačí 2, dají se použít i opakovaně…


… a na VB kryjí moc hezky.


Kombinace bílého podkladu, červených doplňků a černých křížů se mi líbí. Nakonec jde o hračku, ne?


Na úplný závěr jsem doplnil ještě trochu stříbrné a nabarvil Wondratschka 🙂 . Počasí je neletové a ještě takové pár dní zůstane, což je možná dobře – snad mi model vydrží až do Novoročního létání 🙂 .

Pokud tento článek někoho inspiroval k vlastní stavbě, tak zde je plánek v PDF.

Honza
19. 12. 2021

Komentáře: 13

  1. Honzo, ako si vyriešil vzopätie krídiel? Predpokladám že uhlíkové spojky zostali rovné a v koreňových rebrách sú nové otvory posunuté tak aby vzniklo vzopätie.

    Bohuš

    1. Ahoj Bohuši,

      přesně tak, tady jsou ukázána kořenová žebra, díry pro spojky jsou posunuté tak, aby mohly být spojky rovné a křídlo mělo vzepětí.

      Dík, H.

  2. Plovaky delaji extrémní změnu v rozložení bočních ploch.
    Zajímalo by mne a moc:
    1. Jak to poleti bez plovaku
    2. Jak to poleti s plovaky a se zvetsenou smerovkou.

    1. Ahoj Ivane,

      to nevím, jestli Tě uspokojím. Podle mě výkony bez plováků budou jednoznačně lepší – menší váha, menší odpor. Co se stability týká, tak si nemyslím, že je to jednoduché, musím se zamyslet 🙂 .
      H.

  3. 😀 😀 pěkně sem si početl, díky Honzo. Jinak éro vypadá hezky a s tím příběhem je dokonalý

  4. Ano spravne 🙂 zajima mne stabilita a riditelnost s plovaky a bez nich.

    1. Ahoj Ivane,

      jsi provokatér 🙂 . Oprášil jsem své chabé znalosti aerodynamiky, ale vypadá to, že se budu muset ještě učit.


      Tady je modýlek hydroplánu v Drelově programu AVL. Dopředu upozorňuji, že dělám něco, čemu s největší pravděpodobností nerozumím (ale alespoň budu mít program na Vánoce 🙂 ).

      Zadal jsem konstantní součinitel vztlaku 0.6:
      jen pro křídla a OP: úhel náběhu 5.1°, součinitel odporu 100%, klopivý moment 100%
      s přidaným trupem: úhel náběhu 3.9°, odpor 101%, moment 134%
      s přidaným trupem a plováky: úhel náběhu 4.1°, odpor 107%, moment 136%

      Vůbec se mi to nezdá, píšu to sem jen abys věděl, co jsi způsobil 😀 . Program toho umí spoustu, i stabilitu, akorát když neznám teorii, vidím jen čísla bez významu. Ale zajímavé to je, úžasně.
      H.

  5. Zdar, moc hezke ale nechtel jsem Te takhle buzerovat (alespon zatim) … myslel jsem, ze jen snadno sejmes plovaky. Ale tak snadne to asi nebude.
    Ta smerovka se mi zda k plovakum mala, jak rika kolega „nelahodi“. To nema s technikou nic spolecneho ale casto to funguje.

    1. Ahoj Ivane, plováky nejsou sundavací. Směrovka je o 60% větší než u originálu, za letu model reaguje na směrovku až překotně, možná by to chtělo exponenciálu.

      Jinak mě model původně oslovil svou ošklivostí, je „nugly„.
      H.

Komentáře nejsou povoleny.