Ve středu jsem psal Vláďovi, jestli se chystá do Roudnice, že hledám motivaci. Napsal, že se přihlásí, takže když on, tak já také. Předpověď byla větrná, v sobotu jsem ještě zkoušel Tomáše, jestli nechce soutěž přeložit, ale vyhnal mě 🙂 . Ráno bylo kouzelné, termické, s jen slabým větříčkem, prostě pláž 🙂 .


Přihlášených postupně z nejrůznějších příčin ubývalo, nakonec se nás sešlo 10, Vláďa ještě v cestovním, pro Vaška, pana RCmodely, to byla první soutěž RCEV. Soutěž Tomáš vypsal na sedm kol po dvou skupinách.

Jarda měl mít teoreticky výhodu, Limit je těžší a pronikavější model než „vakuovky“.

S druhým Limitem létal Karel a skvěle, moc hezky se umí zachraňovat v téměř beznadějných výškách.

Jirka měl RESku a také zdravotní potíže, asi z horka, bylo ke 30 °C. Snad už je v pořádku.

Vašek s časoměřičem Jirkou a Tilií …

… přistávalo se převážně předčasně.

Novinářskou hyenu dnes krmil Martin. Tady se ještě stihl vrátit včas …

… tady už to bylo za velkou nulu 🙁 .

Vítr postupně zesiloval. Tady Vláďa opakuje …

… místo abych mu pomohl model vypustit, fotil jsem (i ulétlou čepici) …

… a odhod. Všimněte si vysílače, než se pilot mentálně srovnal, spustil motor za letu a bylo po nadějích. Stydím se a kaji 😳 .

Po dlouhé době jsme se viděli s Petrem, obdivuji jeho klidný způsob létání.

Ve druhé skupině čtvrtého kola už bylo větru moc. Jarda už ani nenastoupil, věnoval se zachraňování markýzy a kempovacího nábytku. Tak jsme si odhlasovali, že už to není zábava a že skončíme. Uvědomil jsem si, jak stárnu – před několika lety bych v podobné situaci byl pro pokračování.

Než Tomáš spočítal výsledky, mohli jsme obdivovat velké stroje. Někteří modeláři holt jezdí raději na výlety.

Výsledky spočítané, zkontrolované, ale všichni „čumí“ na Black Hawk 🙂 .

Je nádherný.

Výsledky jako fotka.

Bohužel ještě nebyl všemu dobrodružství konec – pořadatelský stan se rozhodl odkutálet asi půl kilometru. Cestou ztrácel vzpěry a bylo v tom cosi děsivého. Naštěstí se zarazil o stromy lemující silnici, snad se na škodu bude vztahovat pojistka.

Mé dojmy jsou „jako vždycky“ – vím o vlastních chybných rozhodnutích a konec je pro mě tedy příjemným překvapením. Jak se mi nechtělo jet, tak jsem si uvědomil hned ráno, jak jsem nadšený, že kluky zase vidím. Tedy díky moc pánové, že jezdíte. Tomáši, hlubokosklon! Až na ten vítr, kterému poručit nejde, to byla nádherná neděle a moc jsem si ji užíval. A že byla jen čtyři kola je sice mrzuté, ale …

…alespoň jsme měli čas vylézt na Říp 🙂 .

Honza
23.7.2023