Po prodloužené zimě konečně jaro. Modrá obloha, krásné letiště, kamarádi. Druhá letošní „véčka“ přilákala do Nové Paky 29 pilotů, tři manželky a tři psy 🙂 .
Ředitel soutěže Vláďa Čermák nalosoval piloty do 4 skupin a 6 kol, novinkou (pro mne) byla organizace převzatá z velkých soutěží, kdy z reproduktoru jede páska (přípravný čas, pracovní čas, přípravný čas atd.) bez toho, že by někdo svolával piloty, kontroloval, zda jsou připravení a tak. Nelíbilo se mi to, ale žít se s tím dá (jsem rozmazlený, přiznávám 🙂 ).
Vzal jsem si na starosti Tomáše, ale potřebuji „větší klacek“. Nechce létat nízko a po větru. Možná má ale jen víc rozumu než já 🙂 .
Jirka M. umí létat nízko a po větru, rád ho sleduji. I když si občas pro model musí pár (set) kroků dojít. Ale dobrou náladu má pořád.
Jarda bývá jako pilot opatrnější. Překvapil mě, že létal s Tilií a ne s Limitem, občas foukalo docela dost.
Žák lepší učitele, syn lepší otce. Tomáš skončil na bedně, Jirka jen o příčku za ním. Blahopřeji Tomášovi k umístění a Jirkovi k synovi.
Čtyři skupiny znamenaly, že si mě mohl jako pomocníka občas vybrat i někdo jiný, třeba Radek …
… a tímto snímkem se mu odvděčuji za projevenou důvěru 🙂 .
I panu bratrovi jsem měl tu čest změřit let. Dopředu prozradím, že Luděk soutěž s výsledkem 5000 bodů vyhrál…
… možná kvůli té žraločí tlamě 🙂 .
Jediná bouračka. Leoš měl smůlu řídil cizí model 🙁 . Komu se to ještě nestalo, toho to teprve čeká. Model opravit půjde a to je to hlavní.
Martin si stěžoval, že Jarda umí létat jen rovně. Alespoň čtverečky by prý mohl malovat, když už nejdou kolečka 🙂 …
… upadlá kabinka 🙁 , smůla no, stane se.
Každému se občas něco nepovede, Jirkovi se ale povedlo – zapojit baterku do regulátoru obráceně, musel si nachystat záložní model.
A když už pomlouvám, tak Karel si stěžoval, že model je nějaký tupý na křidélka. Při přistávání šla jen jedna klapka. Aha, povysunutá polovina křídla a tím pádem rozpojený konektor.
Vláďa byl celou soutěž naprosto v pohodě …
… inu skvělá příprava a spolehlivé lety (jak já mu obojí závidím 😀 ).
Petr vypadal zasmušile, alespoň na této fotce.
Tento snímek navazuje na ten v titulku. Máša byla zvědavá, jestli model překoná hranu letiště. Skoro to vyšlo.
Za 50 🙂 .
Taktika letět na les se obvykle vyplácí, dnes fungovala tak na 60%. Ale šišku nikdo nesrazil, i když k tomu mělo několik pilotů pěkně nakročeno (nebo naletěno?).
S překvapením jsem zjistil, že se mi před objektiv nepřipletl téměř nikdo ze silné moravsko-slezské výpravy, tak alespoň jak už to balí 🙂 . Ve výsledkovce se pánové ale rozhodně neztratili.
A na závěr ještě domácká pohoda u Malčíků a Imiolků 🙂 .
O tohle všechno jsem přišel 😀 .
Blahopřeji. Výsledky jako fotka.
Vláďo a kolektive – jako obvykle u vás to bylo super, dík.
Ráno jsem měl pořád pocit, že mám dost času. Neměl 🙂 , na letišti už se čekalo jen na mě. Vymlouvám se na překopanou silnici, za což jsem s největší pravděpodobností vůbec nemohl. Mohl jsem se ovšem vrátit na náměstí, ale mým heslem je stále vpřed. Tak jsem objel Starou Paku a do Brda dorazil po 20 minutách z druhé strany. Dostal jsem ruma a hned na start, ani jsem se nestačil rozkoukat 🙂 .
Mé lety ovšem stály za to. Posuďte sami:
- První let: nemám rád první skupiny 🙂 , posilněn zápisným kalíškem vypnul jsem nízko (alespoň na své poměry) a vyrobil první škrtačku (necelých 7 minut) 🙁
- Druhý let: vynahradil jsem si potupu z prvního kola a vydržel ve vzduchu o 3 minuty déle než soupeři 🙂
- Třetí let: zatracený optimismus, ačkoliv jsem se zapřísahal, že poletím vysoko, zazdálo se mi, že prolétávám bublinou, vypnul motor brzy a nízko a musel opakovat = druhá škrtačka 🙁
- Čtvrtý let byl památeční: zatímco všichni opakovali, já šel na přistání a v 5 m výšce nalétl bublinu. Odkroužil jsem v ní po větru a přistál dále než 75 m. Jinak řečeno jsem vyměnil 1000 za 0. A dám si za to smajlíka 🙂 , někdy = furt se nepřestávám udivovat, čeho jsem schopen
- Pátý let: opakování druhého 🙂
- Šestý let také památeční: nalétnutí stoupáku daleko a vysoko, ve 3. minutě 622 m, boj o nížku tak usilovný, že jsem nedoletěl k bodu 😳 (strašně se stydím)
Koneckonců mě ale takováto soutěž baví více, než kdybych létal bezchybně. Kde jinde než na letišti si namícháte koktejl z kladných i záporných emocí, jehož každý doušek si bezezbytku vychutnáte?
Tedy, za 14 dní v Horní Branné!
Honza
27. 4. 2024
Honzo, po 622 metrech ve třetí minutě se stopalcovkou se za nic nestyď a gratuluj si, že jsi v pořádku na zemi a vcelku. I z 500 je člověk tak vykoukanej že ztrácí odhad (a trvá tak 15-20 minut než se oči a hlava dají úplně dokupy).
Několikrát se mi stalo, že jsem po takovém výletu vysoko a daleko šel 300+ metrů („však mi zbývá tak 150 m do přistání, to doplavu“) a jednou jsem na dobře známém místě po čtvrthodině létání 500 vysoko a 600 daleko musel na otočku domů pro stromolezecké cajky a na strom, protože „už jsem za hranou toho remízu, takže trochu potlačit…“ a letadlo si ustlalo v „čapím hnízdě“ zlomeného krajáku. Potlačil jsem asi tak 100 metrů předtím…
Ahoj Franto, přijeď někdy na soutěž, to je úplně jiné létání než někde na louce 🙂 H.
Neboj, vím 🙂 Akorát trvalo sehnat letadlo po tom nešťastném výtahu na předloňské Sambě…
Ahoj, na rozdíl od autora těchto jedinečných komentářů mi vyhovovala organizace
soutěže kterou zvolil pořadatel. Předpokládám že to byla zkouška na MR na tomto letišti. A tak mě v této souvislosti trochu znepokojuje, že pro hladký průběh soutěže muselo být provedeno rozlosování ,které tak trochu popírá smysl těchto soutěží, které by mělo zajištovat aby se soutěžící navzájem porovnali během jednotlivých kol.
Na této soutěži se nepotkali první s druhým, třetí se čtvtým a asi by se dalo pokračovat.
Jirka Tůma
Ahoj Jirko, mně lezou ta „ohleduplná“ losování na nervy. Kdysi dávno jsme se dohodli, že jedinou výjimku si zaslouží malé dítě s tatínkem (tj. netýká se Tebe ani Radka 🙂 ). Ale nemyslím si, že losování má na konečné pořadí velký vliv, vadí mi spíše porušování principu, že by se měl minimalizovat počet vzájemných letů mezi jednotlivými piloty.
Honza
Ahoj Jirko, Honzo, všichni,
Tak jako vždycky platí, že když něco funguje, tak na to nešahat.
Sorg, ať ho někdo má či nemá rád, v takovém počtu lidí, umí nalosovat velmi dobře. Díky myslím „Honzovo“ maticím, kdy se najde nejideálnější sestava. No a tam to mělo skončit. Sorg nic jako nedávej poslední/první nezná. To bylo ruční přetahání sice s dobrým úmyslem, ale tím je idál fuč, jak to dopadlo bylo vidět.
Mně osobně je to fuk, jak píše Honza, na výsledky to má pramalý vliv a já hlavně bojuju sám se sebou (a Karlem ) :-). Ale je to škoda a jen se kolem toho zbytečně mudruje.
Jinak ten automat mód umí zahlásit kolo a skupinu a to při začátku přípravného nebo/a letového času. Pokud už se teda má jet na automat, tak na začátku přípravného času by to bylo určitě vhodný.
Osobně mi automat ani nevadil, sice je to nakonec pomalejší, ale předvídatelné což někteří ocení. Na větší soutěži asi i vhodnější.
Honzo díky za parádní reportáže, rád se k nim vracím.
V.