Nápad na hořickou soutěž F5L se zrodil na naší výroční schůzi, kdy se tři členové našeho klubu rozhodli, že si postaví modely a že si s nimi na Den vítězství zalétají. Skvělý nápad 🙂 .
S Tomášem jsme se dohodli, že na letišti přespíme. Mimo spousty jídla nezapomněl ani na uhlí, noci jsou ještě chladné 🙂 .
6:45 – Martine, za rušení nočního klidu dostaneš příště penalizaci alespoň 300 bodů 🙂 . Omluvou Ti protentokrát budiž potřeba zalétat opravený model po sobotní havárii na MČR.
Zatímco já se jen s obtížemi vzpamatovával z … (však vy víte z čeho 😉 ), Hedvika se chopila organizace. Ve vlasech má spony, v hlavě velitelské sklony …
… i pan ředitel ji musel poslouchal 🙂 . Mirek dohotovil Purito těsně před soutěží, Tomáš (za ním) už s ním nějakou dobou létá. Třetí model má rozestavěný Zdenda, ale postupuje „opatrně“.
Focení s modely před nástupem (rozklikněte, je ve větším rozlišení). Do soutěže bylo původně přihlášených 18 pilotů, dva se odhlásili na poslední chvíli. Výčitka: uzávěrka byla den před soutěží v poledne, to už přeci víte, jestli pojedete nebo ne, tak se odhlašte – prosím, prosím. Soutěž jsme vyhlásili na 7 kol a tři skupiny. Šest kol bylo „nalosovaných“ (optimální matice pro 18 pilotů ve třech skupinách a šest kol se vyznačuje jistou symetrií – v tabulce „kdo s kým“ je 18 nul a 135 dvojek, tj. piloti se buď potkají právě dvakrát nebo vůbec). Sedmé kolo bylo připravené pro nasazení systému „elita – jelita“ (či ještě kopyta, jak poznamenal myslím Miloš). Ve výsledkovce se po 6. kole udělají dvě čáry, a skupiny tvoří piloti na 1. až 6. místě, 7. až 12. místě a 13. až 18. místě. Bylo nás méně a bohužel byli i odpadlíci, takže jsme nakonec letěli ve skupinách 5, 5 a 4 pilotů.
Pro Jardu to byly první RESky, odskočili si na ně se Zdeňkem mezi dvěma „dospělými“ soutěžemi F5J. Ale motor určený pro dvojčlánek se vzepřel vyššímu napětí z 3S a vypustil (smradlavou) duši. Škoda 🙁 , ale ono dost foukalo (4-5 m/s u země) a bez „koní“ se moc létat nedalo.
Něco podobného potkalo i Mirka – tentokrát vypověděl službu regulátor …
Mirkův model je potažený vliesem, budu muset zorganizovat nějaké měření mezi stejnými modely s různými potahy…
… Tomáš má totiž stejný model potažený fólií.
Létá soutěž od soutěže lépe. Celé dopoledne totiž dopoval 🙂 …
… smí se to vůbec řídit jen jednou rukou? Co dělá ta druhá? Petr si užíval bezstarostného focení, však ho ještě letos čeká organizace dvou soutěží F5J. Ale úplně „nevinný“ nebyl, poskytl hlasovou stopu – dík!
Táta chytá model, rozpojuje dráty a fotograf se jen dívá – takto z Tebe hyena nebude 🙂 .
Karel s Martinem ještě jednou z blízka. Martin byl jediný junior ve startovním poli, ale rozhodně se neztratil.
Jarda střídal Prime RES a DEXe …
… je hezké mít dva modely, akorát podle mě je vždy lepší ten, který zůstal v depu (bez ohledu na to, který to je 🙂 ).
Občas tomu tak je i objektivně – kužel sklouzlý po hřídeli a tím zablokovaný motor…
… vyřešil záložní model. Běžícího Iva si můžete prohlédnou o pár příspěvků níže.
I budoucího vítěze mám v nedbalkách …
… Karel „jen donášel“ (což je ostatně pomocníkova povinnost 🙂 ).
Martin „peče“ s Vláďou. Náhodou jsem zjistil, že Gliderscore umožňuje nalosovat i časoměřiče, ale lepší je přírodní výběr – není nad to, když si pomocník s pilotem vzájemně sednou.
Takto se přistává s V-tailem. Ve větru a nad zemí blbě 🙂 .
Karel prochází náročným obdobím, ale létá, staví, vymýšlí …
… nové ocasní plochy vyřezané vlastnoručně naprogramovaným laserem (závidím, jsem zapšklá konzerva s lupínkovou pilkou 🙂 ) …
… lehoušek (360 g) (vpravo dole) …
… si ani při takovém přistání moc neublíží.
Vašek (model vlevo nahoře o dvě fotky výše) se nechal snést větrem. Ale do 75 m to bylo. I když foukalo, ve výsledkovce není nula za přistání mimo zónu.
Čekání na výsledky. Organizační vlohy bývají začasté spojené s netrpělivostí, které se technika občas odmítá přizpůsobit. Se zkaženými papíry budeme v letištní boudě zatápět po zbytek sezóny 🙂 .
Výsledky jako fotka a na Stoupáku.
Nebudu nestranný. Velmi příjemně jsem byl překvapen (což mi neslouží ke cti, přiznávám) účastí kamarádů i jejich rodinných příslušníků na organizaci soutěže. Dámy a pánové, je mi ctí být členem našeho klubu, dík!
Mé létání nestálo za moc, v poslední době mi chybí soustředění. Alespoň se mohu pochlubit hrdým titulem jelita mezi elitou 🙂 .
Honza
8. 5. 2024
Moc hezký, jako vždycky.
Honzo, konečně jsem se dočkal.
To to ale trvalo….🙂
Krásná reportáž, zajímavá soutěž.
Fšem organizátorům moc děkuji, jen tak dále.
Bohužel jsou vidět důsledky výpadku zimního tréninku.
Je moc hezké chodit si polítat za pěkného počasí.
Ale létání v zimní slotě člověka donutí k preciznímu řízení.
Nu – a přesně to mi chybělo ve včerejším větrném (Hořickém) počasí.
Tedy, ne že by to byl jediný můj nedostatek – přelomený trup, díra v křídle, start bez dioptrických brýlí – to hovoří samo za sebe.
Když jsem u těch brýlí – bez nich jsem viděl letadlo dvojitě a tedy řídil jsem dva modely – neměl bych se mi počítat také dvojnásobný čas ?
Závěrem snad toto – nesvádějme špatné výsledky na Hořické počasí a choďme trénovat i když ptáci chodí pěšky.
Vláďo, děkuji za pochvalu.
Karle, i Tobě, ale dále už nesouhlasím. Přeci nepolezu na louku, když bych mohl chytit rýmičku 🙂 . „Nedostatky“, co popisuješ, jsou jen nepodstatné maličkosti, většina z nás by po Tvé zimní „kúře“ nevylezla z postele, máš můj obdiv a jsem rád, že se setkáváme/potkáváme/utkáváme 🙂
A ještě fotky od Petra D. – https://eu.zonerama.com/Lmkhorice/Album/11429494
Honza