Poprvé jsme letos na soutěži mohli nechat na hlavě – vítr nám nebral čepice ani klobouky. Naopak, ačkoliv meteorologové hrozili, předpověď jim nevyšla – bylo nádherně.
Přijeli jsme docela brzy, ale i tak Karel už měl vybaleno.
Boj s elektronikou, díl 1. Prosíme tímto výrobce výškoměrů, aby nelepili na své výrobky štítky vzhůru nohama!
Díl 2.: Chcete létat nebo programovat? Pokud to druhé, Frsky je ten pravý vysílač pro vás.
Díl 3.: Sorg. Ani jednou se však nevzepřel a to se letělo opravné kolo, Aleši, dík!
Zatímco jsme si „hráli“, na poli se robotovalo (vzpomněl jsem si na svůj oblíbený vtip: „to je humor tak černý, že by mohl česat bavlnu„).
Devatenáct pilotů ve čtyřech skupinách, rozlosování na šest kol, musíme stihnout odlétat alespoň čtyři, aby se soutěž počítala. Nakonec jsme zvládli všechna, „zmokli“ (pár kapek) jsme jen jednou, bouřky se Neratovicím obloukem vyhýbaly (zřejmě díky huse pro pana faráře).
Kapitán Jirka sedící vlevo (jako v letadle, ve vrtulníku vpravo, už proto jsou mi podezřelé 🙂 ) nás nenechal flákat, Láďa občas nestíhal zapisovat…
… proto šetřil čas chytáním modelu už ve vzduchu.
Součástí pořadatelského týmu byli i Petr s Vaškem a několik dalších místních modelářů (omlouvám se, že je nejmenuji).
Vláďa si v první kole střihnul hned čtyři pokusy…
… v kolech dalších už ale zapisoval jen tisícovky!
Jen o kousíček horší (2.3 bodu) byl Karel …
… Martinovi chybělo na první místo bodů necelých 12. Termiky bylo dost, vítr slabý, třetí vektor fungoval, rozhodovala přistání 🙂 .
Josef měl smůlu na techniku, dva modely, dvě poruchy 🙁 .
Takto to vypadalo, polojasno, mraky termické a nízké a do Ruzyně je to kousek 🙂 .
Roman nechal RCEV už před mnoha lety a soustředil se na házedla. Ale ERESky jsou lákavé. Byl jsem moc rád, že jsme se po dlouhé době potkali a doufám, že v tom budeme pokračovat. Navíc si mě Roman vybral jako nápovědu…
… snad jsem mu to moc nekazil 🙂 .
Přeprška, modely pod plachtami, stany či v autech. Alespoň byla čtvrthodinka na svačinu.
„Kulíšci“ byli ve formě (jsou pořád 😉 ) , rád se koukám, když létají. Dneska ale rozhodovaly jednotlivé vteřiny a centimetry přistávání, pánové skončili těsně pod stupni vítězů.
Takto to tedy dopadlo. Výsledky jako obrázek. Pánové blahopřeji.
Jirko a kolektive, děkuji za hezkou neděli. Po soutěži jsme se ještě sešli v hospodě v Tuhani. Ve „vyhlášené“ (prý tím, že nájemce chlastá první ligu, dle sdělení místních obyvatel 🙂 ) restauraci měli ale jen dva birrely, křupky a růžové bonbony 🙁 . I tak jsme prohovořili vše podstatné (je mnohem lepší diskutovat pod kaštany než po internetu 🙂 ) a hlad zahnal párek v rohlíku u pumpy.
Nepřestává mě udivovat, jakých kiksů jsem schopen. Soutěž jsem létal se Sýčkem. Termiky bylo i pro mě dost, ale možná právě na to jsem dojel 🙂 . Už ve druhém kole jsem se kochal, „manažerku“ slyšel, ale neposlechl. Domníval jsem se totiž, že mám letět o 30 sekund déle než jsem ve skutečnosti měl. Pochopení situace se dostavilo 26 vteřin před plánovaným přistáním, takže jsem zahájil panický sestup z velké výšky a – nedoletěl k bodu 😳 , stydět se budu přinejmenším do příští soboty. Před třetím startem jsem zapojil baterku s plynem vepředu. Musel jsem si doběhnout pro Slite a potom přeprogramovat regulátor v Sýčkovi (což zahrnuje vyndání Altisu a zapojení regulátoru přímo do přijímače). Čtvrté kolo: všichni krouží v termice nad hlavou, já letím na káňata daleko po větru. Byla dále, než jsem si troufl a děkuji tímto Martinovi za donášku modelu z chřestového pole 🙂 . Společným jmenovatelem je nedostatek soustředění, dobře mi tak a pro Hedviku sháním ankus 😀 …
Příští neděli v Roudnici 🙂 .
Honza
19. 5. 2024
Honzo jako vždy moc hezká reportáž a ještě hezčí soutěž a bezchybná organizace . Kluci díky za hezkou neděli . Martin
Díky za krásný článek 😉. A díky za pochvalu. Nasdilim i u sebe na webu .. až ho zaktualizuju.
tak já zaletím svůj životní výsledek, a von si mě nějakej Plichta dovolí porazit. A to si ještě říká kamarád.
Vláďo, jen počkej příští týden, to uvidíš, zač je toho Roudnice.
(musím přiznat, že Vláďa lítal výborně, ale neříkejte mu to, zpychnul by) 🙂
Sakra, takhle dobře jsem soutěž ještě nezaletěl. Největší ztráta v čase od maxima byla pět sekund a ztráta za přistání nejvíc -10 bodů . Každej let vyloženě povedenej, a stejně to nestačilo na vítězství. To je to kouzlo soutěží.
Popravdě, měl jsem obrovskou kliku, při každém letu jsem vypnul motor v blízkosti stoupáku a tam mi stačilo jen začít kroužit a spokojeně vyčkat do konce letového času.
V podstatě to byla reklama na e-RESky. Výborná organizace závodu (pánové patří vám dík), perfektní počasí a spousta pilotů, od kterých je stále co se učit. A přitom pohodová atmosféra. A to fše doplněno reportáží jako živou, Honzo pochvala.
jj v Roudnici se ukáže 🙂 – já to pořád ještě rozdejchávám a jsou chvíle, že tomu nevěřím 🙂
Honzo – vysoký standard článku – jsem rád, že nemusím psát. Nesháněj pro Hedviku ankus, stačí kus gumové hadice na popohánění nezbedných frekventatnů, jak to zmiňoval Luboš M. v historce o svérázném učiteli autoškoly 🙂
Martine, Karle – děkuji jménem pořadatelů za pochvalu. Najali jsme si profesionálního ředitele soutěže(Vašek D.) a bylo to znát. Večer doma mne napadlo, že jsme měli ještě přečíst umístění závodníků na dalších místech, ale snad to nevadí.
Ještě jednou vyjadřuji politování nad nešťastným pokusem o posezení u Bílého žida. Již se nebude opakovat. Ještě že nás nebylo víc – to by byla ostuda jak hrom.
Ahoj pánové,
děkuji za pochvalu.
Láďo, za Žida se neomlouvej, pro mě to byl svého druhu zážitek a Hedvika si popovídala s kamarádkou, se kterou se 3 roky neviděla. A stejně tak hezky jsme si bez pracovních časů pobesedovali i my 🙂 .
Ještě k mým kiksům – objevil jsem na příslušné obrazovce vysílače, že mohu zaškrtnout, že má vysílač řvát, když není plyn na nule, a nezapnout RF, dokud ho nepřepnu. Tedy, pro motoráky je normální, ale že to jde i u větroňů … inu mám DX9 teprve 10 let 😀 .
H.