Z německých modelářských časopisů na mě už jara vyskakoval inzerát na modelářský letecký den firmy Horizon Hobby nazvaný AirMeet 2024. Pohledem do mapy jsem zjistil, že město Donauwörth leží asi hodinu jízdy od Mnichova, kde žije má dcera, a bylo rozhodnuto – pojedeme.
Vyrazili jsme v pátek po poledni, z Liberce nás čekalo asi 500 km a nebýt průjezdu Prahou … 🙂 . Na letiště jsme přijeli asi v půl sedmé. Za kempování v autě či stanu jsme byli připraveni zaplatit 30 Eur, v čemž měly být rovnou vstupenky pro dva lidi po 10. Správce kempu slíbil, že přijde, až se usadíme, ale neobjevil se. Domnívám se, že ho odradila má otřesná němčina, anglicky ani česky neuměl. Vstupenky (pásky na ruku) jsme si tak koupili až v sobotu ráno, zaplatit za auto se nám nepodařilo, doteď z toho mám výčitky svědomí 🙁 .
V pátek večer ale bránu do areálu nikdo nehlídal, vydali jsme se na prohlídku. AirMeet je show, kam jsou zváni jen ti nejlepší piloti s nejlepšími modely. Pěnové modely jsme v akci viděli také, asi tak 20 minut, když Horizon Hobby předváděl své výrobky. Jinak tryskáče, akrobaty, makety, vše prokládané lety skutečných letadel.
Skupinová akrobacie Habichtů. Skutečný stroj letěl v sobotu ještě několikrát, ale společně s modelem jen v pátek večer.
Model od skutečného letadla šlo poznat jen podle dýmovnic (či jejich držáků).
Pilot má báječné strniště 🙂 .
Vlečná – jediná svého druhu – Mü 30 (wikipedia – německy). Pilot vždy počkal na přistání Habichta, poté odhodil vlečné lano a zaakrobatil 🙂 .
Podvečerní akrobacie v podání skutečných strojů – Bücker 131 Jungmann …
…
… AT-6 Texan …
…
… a Jak-52…
… moc hezký úvod 🙂 .
Po návratu do kempu jsme zjistili, že opodál stojí „obytňák“ modelářského kolegy s libereckou RZ. Po nesmělém seznámení, ze kterého vyplynulo, že se vlastně známe, i když jsme se dlouho neviděli, vytáhl Karel láhev koňaku a už to jelo, inu byl pátek 🙂 . Přizvali jsme i sousedy a pozorovali noční show z kempu.
V sobotu se začínalo v 10:00. Ještě před zahájením jsme si ještě jednou prohlédli vystavené modely i ostatní zboží. Ve stánku Horizon Hobby jsem si mohl osahat vysílače (svou DX9 mám už 11. rokem a taky mi bude 60, tak si chci udělat radost novým rádiem 😉 ), už vím, který mi padne nejlépe do rukou. Pokud byste jeli za slevou, tak výstavní rabat činil odhadem 15-20%.
Většina vystavených modelů ale pro většinu modelářů nebyla, pokud byste měli zájem, tak vězte, že za takovýto Mig-17 dáte stejně jako za osobní auto. Ale nádhera to je.
Řadový tříválec Kolm v Mustangu.
Letecký den zahájila americká hymna (v Německu!), poté následovaná německou a akrobacií skutečného Pittsu. Dcera s přítelem se objevili právě včas.
Následovaly modely. Skupinové lety …
… proudové stíhačky k nerozeznání od skutečných strojů (nebýt těch doprovodných dronů 🙂 ) …
… při přistávání Sabru měl za sebou hned dva.
Fotil jsem hodně a máloco se mi povedlo. Takový Mig, Starfigtery, Tigery apod. se nechaly vyfotit jen v přistávací konfiguraci, jinak jsem neměl šanci.
Akrobatické jety také umí rychle, ale přeci jen „mají více křídel“, takže občas zpomalí …
… či dokonce zavisí 🙂 .
Osvěžení mezi tryskáči a akrobaty – Sopwith Pup …
… a Fokker E-III.
Pup ještě jednou za zemi.
Asi největší model dne – Aermacchi 326, prý 100 kg.
Doprava Albatrosu, rodinný tým má plné ruce 🙂 .
Habicht na zádech, letěl v sobotu asi 4x. Horko bylo úmorné, zjistili jsme ale, že asi 3 km od letiště jsou písníky. Voda byla velmi příjemná 🙂 . Když jsme se vraceli, překvapilo mě, jak se plnilo přilehlé pole, přeznačené na parkoviště, auty. Návštěvníci se sjížděli na noční show. Ale ještě toho byla spousta k vidění za světla.
PT-13 Stearman na startu …
… a ve vzduchu. Jen odstartoval, prolétl, zamával a odletěl domů. Ale i tak se mi moc líbí.
Po Stearmanu zaplnili vzduch dvouplošníky modelové.
Když šel Phantom do vzduchu, nechal Sidewindery na stánku 🙂 . Dále, piloti točí hlavami – třešinka na dokonalém modelu.
GeeBee jen na zemi, ve vzduchu byly na mě moc rychlé. Na snímku není třetí exemplář GeeBee, vzadu vykukuje čumák závodního Cassuttu. Byl ještě rychlejší 🙂 . Největší zážitek z rychlosti mám ale z větroně (asi Kobusz) s turbínou na hřbetě. Akrobacie (ta géčka musela být úžasná) na plný plyn, tj. v rychlostech mezi 320 a 400 km/h. Kam se na něj hrabaly stíhačky 🙂 .
F-104 Starfightery létaly 3 najednou, F-16 bylo ve vzduchu najednou 5, F-100 čtyři.
Toto jsou skutečné SF-260 otce a syna Niebergallových.
V podvečer se nám podařilo „ulovit“ místo před tribunou, takže takto nějak vypadalo depo. Nádherné modely. Ještě před pár lety bych si říkal „to chci“. Jenomže dnes už vím, že dobrý model vyžaduje i dobrého pilota. Před tím, co předváděli, hluboce smekám.
Dvojice Su-27 (nebo něčeho takového). Jeden model přešel z visu do kolmého stoupání, druhý okolo něho dělal kolečka.
F-5 Tiger v pomalém letu. To už se pomalu stmívalo.
Noční show se musí vidět, vyfotit ani popsat nejde. Stíhačky, akrobaty, aerovlek, vrtulníky – prostě zážitek, který budu mít v hlavě hodně dlouho. A to jsme poslední třetinu sledovali už z kempu, lidí a únavy po celém dni na sluníčku už na nás bylo moc 🙂 .
Dnes ráno jsme zabalili a hurá domů. Akce se koná asi 250 km od českých hranic, pokud chcete vidět špičku letecké modelařiny, jeďte se podívat. Organizace byla naprosto profesionální, pitná voda, toalety, občerstvení v areálu, jediné, co mi chybělo byla sprcha 🙂 , ale jezero taky dobrý. Za mě velká jednička s hvězdičkou.
Honza
10. 8. 2024