Komentáře: 16

1. Krása, jako vždy moc pěkný článek 👍 díky.

   Odpovědět

2. Honzo, je dobře, že nedáš na škarohlídy a fotoreportáž napsal.
   Jako ERESkař prvním rokem sbírám zkušenosti a okukuji techniku a ostatní modely. Kategorii ERES vnímám nejen jako termickou, ale je nutné i prokázání znalosti modelu, seřízení a jeho ovládání při přistávání.
   Včerejší soutěž byla reklama na termiku a měla vysokou úroveň – vždyť 8 soutěžících z 18 nalétalo přes 99% a 14 z 18 má přes 90%!!!
   Díky za reportáž i pořadatelům za super soutěž. Pepa

   Odpovědět

3. zatraceně povedená soutěž.
   Tedy klobouk dolů před organizátory, všechno se krásně stihlo i se zákazem běhání.
   Pánové, ještě jednou díky.

   Jen ty výsledky…..v takovémto počasí je radost s e-RESkou létat, ale menší radost soutěžit. A to nepíšu proto, že mi nejdou přistání – to se o mně obecně ví.
   Konkurence byla sakra krutopřísná.
   Z devadesáti metrů se nepovedlo doletět k nějakému tomu stoupáku jen výjimečně.
   A pak už jen přesně přistát.
   Nu, až někoho (třeba mně) posedne touha vítězit, bude muset trénovat přistání. 🙂

   Ještě k článku, jako takovému – jako obvykle SUPER.
   Honzo, jen nevím co chtít v další sezoně vylepšit. 😉

   Odpovědět

4. Vážení pánové, děkuji za pochvaly, velmi mne těší, že mě někdo čte 😉 .

   Ještě jsem si vzpomněl, co jsem četl (a sepsal) před 15 lety – http://www.rcex.cz/?p=604 🙂

   Hezký den,
   Honza

   Odpovědět

5. Zase z trochu jiného úhlu – to masové létání plných časů je sice o počasí, ale taky o velkém růstu kvality pilotů…
   Já jsem měl „nudu“, tedy ustředění do 30ti sekund po startu a pak stoupák do konce jen zhruba v polovině startů, zdaleka ne vždy. Jednou jsem neměl vůbec nic a musel jsem si pomoci opakováním, jednou jsem vůbec netrefil stranu a muselo se to řešit přeletem k jiným „chyceným“ modelům „na docela velkou vzdálenost, jeden let pak byla spíš taková „termika-netermika“, kdy jsem se držel nulek. Ostatní na tom byli podobně – viděl jsem zachraňovat se pěkných pár pilotů. Holt si s tím ale je hodně pilotů schopno poradit 🙂
   To, že 9 pilotů z 18ti nalétalo maxima kompletní (včetně škrtačky) a k tomu ještě 10tý jich měl „alespoň“ šest a jediný slabší let škrtl, je skutečně o růstu kvality. Vsadil bych se, že kdyby se za úplně identických podmínek letělo někdy před třemi či čtyřmi roky, kdy RESky začínaly, tak nebude „plných“ (i po škrtnutí) víc než 5-6 pilotů. Růst výkonnosti modelů a ještě více pilotů v RESkách je prostě veliký.
   Což je mimochodem taky dobré téma k zamyšlení (Honza už to rozebíral vícekrát) – kategorie se nedá úplně posuzovat hned po svém vzniku, je to spíš o tom, kam je schopna dojít po nějaké době, často to obraz změní výrazně.

   Odpovědět

   1. Ahoj Tomáši,

      možná je pravda, že roste úroveň pilotů (nejsem o tom úplně přesvědčen, resp. nevím, jak to změřit), ale je to naprosto irelevantní. Gaussova křivka rozdělení šikovnosti pilotů platí pořád. I když se všichni piloti zlepšují, polovina je jich nadprůměrných, polovina podprůměrných. Dokonce i kdybys vybral nejlepších 10 pilotů na světě, vytvoří nějakou gaussovku. Mění se jen medián (něco jako průměr). Pravidla by měla být schopna tuto skutečnost zohlednit, nakonec i vzhledem k počasí.

      Ale ono bylo v neděli opravdu výjimečně krásně 🙂
      H.

      Odpovědět

6. Dobrý den,
   mám nové RESCO Kavan.
   Potřebuji poradit jaký elektro pohon se tam hodí nejlíp pro rekreační lítání.

   Odpovědět

   1. Ahoj Jirko,

      tady jsem o tom psal – http://www.rcex.cz/?p=6204
      Nebo napiš Ivanovi Hořejšímu, poradí Ti dobře.
      H.

      Odpovědět

   2. Používáme taktéž Dualského, vrtule 10×5, dvoučlánek 550mA, regulátor 25A:
      https://horejsi.cz/Pages/DetailProdukt.aspx?objcislo=4052

      Odpovědět

   3. Regulátor od Kavana: https://kavanrc.com/cs/item/kavan-pro-20sb-stridavy-regulator-20a-140844

      Odpovědět

7. Ahoj kolegové, úroveň pilotů se za poslední dva roky výrazně posunula nahoru, ale je potřeba vyzkoušet svoje schopnosti i na mezinárodních soutěžích. Jak se říká na domácím hřišti je každý mistr světa. Jako příklad můžeme použít přepočtený výsledek základní části do výsledku 990 bodů: MČR čtyři piloti, mezinárodka u nás v Podhořanech jedenáct pilotů a mezinárodka v Rakousku sedmnáct pilotů a nedělní Neratovice osm pilotů. Půlka bude vždy půlka, ale není půlka jako půlka. V Rakousku byla půlka 32 a pilot odlétal závod s výsledkem 946 bodů. Jiným úhlem pohledu v Neratovicích byla půlka 988 bodů, což je excelentní, ovšem půlka byla 9 pilotů. Omlouvám se za trochu statistiky. Kéž by do Rakouska vyrazilo za rok více pilotu a aspoň jeden se dostal do finále. Kdo nepojede do Rakouska může se těšit na mezinárodku v Podhořanech v květnu F5L a v červnu F3L.

   Odpovědět

   1. Ahoj Miloši, děkuji za příspěvek, ale počet pilotů v rozmezí 1000-990 nevypovídá nic o kvalitě pilotů, nýbrž naznačuje, že (1) kategorie je jednoduchá, a/nebo (2) je konkrétní soutěž ovlivněná nějakým vnějším vlivem (nejspíše počasím).

      Napadá mě následující příklad: hází se kamenem do dálky. Nejlepší hodí 60 m, nejhorší 20 m, nejvíce lidí hází 40 (podle normálního rozdělení – Gaussovy křivky). Přidělují se dva body za metr, maximálně ale 100 (tj. za 50 m). Kdo hodí víc, započítá se mu jen 50 m (což je jako u nás, máme maximum). Ve výsledku bude mít 100 bodů třeba 10% lidí (špička, co hází přes 50 stabilně + někdo, komu to náhodou ulítlo), zbytek bude rozložený podle rozdělení.

      1) Potom přijde někdo s nápadem ořezávat lepší výkony už na 40 m (a dávat 2.5 bodu za metr) – rázem se soutěž zjednoduší a 100 bude brát polovina startovního pole.

      2) Nebo někdo přijde s nápadem házet polovičním kamenem – se stejným výsledkem. Toto je onen vnější vliv.

      3) Nakonec mohou všichni trénovat (nebo může být mistrovství různých tlup) a posunout křivku rozdělení třeba na střed 60 m plus minus 10, tj. elita hází 70 a jelita 50, většina 60 m. Vše je přes 50, tj. všichni mají 100 bodů. Opět se z toho stala jednoduchá soutěž.

      Toto „kamenování“ má řešení – kameny různé velikosti a ve výsledku zohledňovat, jakým šutrem dotyčný házel.

      U našich termických modelů už se pevná výška řešila mockrát a ještě nikdy nikomu se to nepovedlo tento vrozený nedostatek překonat (v podstatě všechny volné kategorie, RCV2, F3J atd.). Vždy nastane něco z uvedených bodů, což kategorii zjednoduší natolik, že přestane mít význam se v ní porovnávat.

      Pokud nastane situace, kterou popisuješ, není to důvod k radosti, nýbrž k obavám. Může to být začátek konce kategorie.
      Honza

      Odpovědět

      1. Pro teorie o jednoduchosti kategorie se je nutné dívat na větší vzorek výsledků…
         A ono soutěží (E)RES, kde je to opravdu čistě o přistání, zase tak moc není . Viz pohled o jediný týden zpět do Roudnice, kde “plní” byli jen první tři a už pátý měl ztrátu dokonce ve dvou letech. A to přitom vůbec nebylo špatné počasí, jen to holt nebyla až tak extrémní idylka jako v Neratovicích. Přičemž jak píšu výše, ani teď nebyla ta maxima zas tak jednoduchá ve všech letech, dost lidí si alespoň něco muselo poctivě vybojovat.
         Mně přijde, že nastavení RES pravidel není vyloženě špatné (ani u gum, ani u elekter), je celkem běžné, že nenalétají zdaleka všichni. A popravdě když se to občas sejde tak, že maxima naprosto převládají a rozhodne přistání, tak je to v podstatě spíš zajímavé zpestření 🙂 Uvidíme za další rok, je možné, že výkonnost naroste tolik, že minimálně u špičky to už bude čistě o přistání prakticky vždy, ale spíš si to nemyslím, limity malých dvoumetrovek jsou docela velké.

         Jinak Miloš spíš narážel na celkovou úroveň a konkurenci… Letos v Admontu jsem přistání úplně skvěle nedával a v mimochodem daleko těžších podmínkách než teď v Neratovicích jsem byl se všemi maxy až na 21. místě z 60ti – síla. Teď jsem sice přistával o hodně lépe, ale zdaleka ne dokonale – můj odhad je, že v Admontu by podobné výkony byly na finále s hodně odřenýma ušima (nevěřím, že bych byl výše než cca 5.-6. místo) a to ještě kdoví jestli 🙁

         Odpovědět

         1. Ahoj Tomáši,

            souhlasím s Tebou, že není posvícení každý den 🙂 . Ale aby měla velká část pilotů plné časy a rozhodovala přistání podle mě v pořádku není. Chtěl jsem jen upozornit, že je to symptom problému.

            Dat je dost, ale jejich interpretaci si schovám až do Staňkova.
            Honza

            Odpovědět

            1. Ahoj kolegové, na MČR 2022 měl přes 990 bodů jen vítěz, a proto vidím posuny opravdu velké. Na druhou stranu se nedají srovnávat soutěže, která trvají od devíti do dvou. To dvoudenní soutěž s ranní nulou, poledními rozpady, extrémní termikou, odpoledním větrem, podvečerním klidem a druhý den úplně stejně, nebo úplně jinak, to jsou nervy. Na Slovensku jsem byl ještě po sedmém kole na pátém místě, ale osmičku jsem nedal (i když jsme se s Tomášem shodli, že se to asi dalo letět), se škrtáním přesun na osmnácté místo. A v Rakousku to byly nervy každý let po startech do průměrných 35m. Přesto pět maxů ze šesti letů a po škrtání 4934 bodů a šup na devatenácté místo. Budeš muset data obohatit o dvoudenní zahraniční soutěže, kde přistání přes 95 je povinnost, ale zaletět max je jiná káva.

               Odpovědět

            2. když tak zavzpomínám….
               na jedné Mikrosoutěžičce (3. μS ERES – 7. 1. 2023) jsme zkusili letovou úlohu modifikovat – aby to bylo zábavnější. Upřímně řečeno, moc velké ohlasy to nemělo.
               Teď mě tak trochu mrzí, že jsme nezkusili jinou změnu: zkrátit pracovní čas na 7 minut….jaké by to asi bylo ? 😉
               (Honzo, to není osobní výpad vůči tvé taktice, jen čirá úvaha)

               Odpovědět