Při únorové cestě do Staňkova jsme si dali „závazek“, že se na Chodsko musíme vrátit. V pondělí jsme měli jednání v Plzni, v poledne jsme vyrazili na jih. První zastávkou byl Chotěšov.
Nikde nikdo, muzeum hasičské techniky otevřené …
… stejně jako vyhlídková věž. Pořád jsme se rozhlíželi, kdy se odněkud vynoří hlídač a bude chtít i jiné než dobrovolné vstupné 🙂 . Nevynořil.
Z vyhlídky z věže nám nejzajímavější přišel čáp 🙂 .
Jeli jsme bez plánu, o směru další cesty se rozhodujeme těsně před křižovatkami 🙂 , skončili jsme v Horšovském Týně.
Do zámku jsme ale nešli. Zjistili jsme totiž, že si data a jména stejně nepamatujeme, a inventář mají všude stejný 🙂 .
V Trhanově jsme se octli naprostou náhodou cestou z Klenčí pod Čerchovem, kde jsme nejprve čekali v autě, až přestane pršet, a poté zjistili, že tam také „chcípl pes“ 🙂 . Tady bydlel Lomikar.
Zámek patří městu, v pondělí nebyla nikde ani noha.
Hrádek by měl být vyhlášeným turistickým cílem, ale hospoda zavřená, parkoviště prázdné…
… alespoň ten osel dával hlasitým hýkáním najevo, že nás rád vidí.
Chodský pes chcípnout nemohl, byl betonový 🙂 .
Lomeček u Starého Klíčova a „ponorka“ …
… umožňující pozorovat vodní svět, tedy nejlépe na jaře, když je voda průzračná. Ale zážitek to byl i tak.
Na mělčině se slunečnice pestrá starala o jikry. Kemp v Babyloně se nám nelíbil, jeli jsme do Kdyně.
Úterý jsme strávili mou oblíbenou činností – překonáváním překážek při zdolávání zřícenin. Prvním byl Nový Herštejn.
„Koukejte vypadnout, vetřelci, tady bydlím já“ nás vítal červenáček přímo v hodovní místnosti (tedy v tom, co z ní zbylo).
Zajímavá rostlina áron plamatý, kopec jich byl plný.
Na vedlejším kopci je hrad Rýzmberk, ve správě Klubu českých turistů…
… upravený a s občerstvením (zelňačka byla výborná, mňam).
Po půl roce opět v Domažlicích, ve srovnání s únorovou návštěvou bylo náměstí zaplněné 🙂 , i když hrozil déšť.
Obcházeli jsme náměstí a chtěli chodský koláč. Nakonec se podařilo a k autu jsme dorazili s prvními kapkami. Snědli jsme ho kdesi pod stromy u silnice, kde jsme čekali až přestane pršet.
Cesta na Starý Herštejn. Český les je opravdový les, žádný zkulturněný park. Po dešti bylo bláto, kameny klouzavé a dohlednost mizerná.
Je po dešti, vítr mraky i mlhu rozhání. Nádherný výhled.
Hrad byl za komunistů nepřístupný, byla tu vojenská hláska.
Nemohli jsme se dohodnout, kam dál, po dobrodružné cestě (Rochlov-Úlice, mám starou automapu a navigaci v mobilu odmítám používat 😀 ) jsme dosáhli Hracholusk. Jenomže když jsme viděli kempy uzpůsobené spíše zábavě než klidnému přespání, vyhrál opět Bolevec.
Zase v plzeňské zoo – kvakoši měli krmítko mimo voliéru.
Afroameričany jsem znal, afrosavce ne. Pořád se člověk má co učit.
Lemuři vypadají jako domácí mazlíčci, ale rozhodně nejsou.
Vlk hřivnatý, krásný.
Šikovný snovač, opravdu stéblo poctivě zapletl.
Kontaktní expozice (všude upozornění „nehladit“, všude pod dozorem maminek hladící děti 🙂 ).
Kobra královská má už od pohledu zlý kukuč, k pohlazení neláká.
Zámek Kozel, pořád si ho pletu s Kostí (kost z kozla 🙂 by být nemohla? ).
Více než „budovy“ nás zajímal park a rybník. Za 3 dny jsme toho stihli docela dost, ne 😉 ?
Honza
26. 7. 2023