Když mají někde zoologickou zahradu, musíme tam. Protože české zoologické zahrady už jsme viděli všechny, některé vícekrát 🙂 , musíme do ciziny. Pod průhlednou záminkou účasti na soutěži F5L v Očové jsme navštívili Bratislavu a Bojnice.
Hustopeče, dlouho jsme hledali hospodu, kde bychom se naobědvali. I když to tak při pohledu na mapu nevypadá, asi leží mimo hlavní turistické trasy.
V Bratislavě jsme zaparkovali v kempu Zlaté Piesky a tramvají vyrazili na prohlídku hlavního města. Pamětní deska mi přišla dost typická, my ze starší generace se pořád cítíme součástí jednotného státu. Asi už si pamatujeme jen to dobré 😉 . Protože ve středu a čtvrtek byl u nás svátek, vzali si lidé v pátek dovolenou a Slovensko bylo plné Čechů (kempy a zoo určitě 🙂 ).
Centrum Bratislavy je krásně upravené …
… i když jak souvisí pavouk s thajskými masážemi mi uniklo.
„Skončili“ jsme na hradě…
… známý pohled na most přes Dunaj.
Věrozvěsti (měli zrovna svátek 🙂 ) a kníže Rostislav. Tedy asi.
Bratislavská zoologická zahrada mi přišla taková „nedokončená“, ale o to romantičtější prostředí má. Jinak jaguár.
Kančil je nejmenším kopytníkem, velký asi jako zajíc.
Konipas není chovancem zoo …
… stejně jako vrány. Být to krkavci, připadal bych si jako v pohádce.
Satyr modrolící (Temminkův). Občas jsme tápali, jak se které zvíře jmenuje, slovenské názvy jsou někdy naprosto odlišné od českých. Třeba naše sova pálená je slovensky plamienka driemavá, nádherné jméno. Kočkodan na titulní fotce je mačiak.
Kozoroh. Mé oblíbené zvíře, narodil jsem se v prosinci 🙂 .
Dlouho jsem nechápal, proč mají Chodové ve znaku psohlavce, když psohlavec je přeci had 🙂 ? Inu, biologie mi vždy šla lépe než historie.
Z Bratislavy jsme vyrazili na severovýchod, cestou nás zlákala odbočka na Piešťany.
Lavička s bronzovým zakladatelem lázní.
I v piešťanském parku mají voliéry …
… a jezírka. V lázních je hezky, a pokud je pravda …
… že je možné po pobytu v Piešťanech zlámat berle, budu o nějakém takovém pobytu uvažovat 😀 .
Nejhorší kemp, co jsem zatím potkali – Nitrianske Rudno. Tedy okolí i vybavení kempu na výši, ale personál by propadl stupnicí 🙁 .
Bojnice, zřejmě turistické centrum Slovenska. Osobně dávám přednost místům, kde „chcípl pes“, případně kde „dávají lišky dobrou noc“. Bojnice byly v tomto ohledu noční můrou, od drahého parkoviště, přes stánky prodavačů všeho možného až po „falešné“ sokolníky. Po prohlídce zoo jsme proto hleděli co nejrychleji vypadnout, i když původně jsme chtěli navštívit i zámek.
Luňák hnědý.
Líná panda červená 🙂 .
Vždycky jsem si myslel, že nejbarevnější jsou papoušci, ale kondor jim celkem zdatně konkuruje.
Volavka stříbřitá (pozná se podle žlutých nohou) a ibis červený …
… a ještě jednou jako ještě zcela nepřepeřené mládě.
Daňčí kukuč 🙂 .
Mandelík fialovoprsý (slovensky krakľa savanová).
Dytík úhorní.
Nevím 🙁 , myslím drozd, hezky potichu zpíval.
Marabu ukazuje přistřižená křídla.
Jeřáb bradavičnatý, silně ohrožený.
Kvíčala, hojná, foceno z lavičky při čekání na párek v rohlíku 🙂 .
Motýlárium je vždy velmi příjemný zážitek.
Varan skvrnitý, lze potkat na Bali 🙂 .
Ještě pohled na zámek a rychle pryč. Poslední kapkou byly slečny navlečené do historických kostýmů s živými sovami a lákající kolemjdoucí na sokolnické představení. Nějak mi to připomnělo, když jsem v Hamburku chodil z loděnice do hotelu přes Reeperbahn 😀 .
Odpoledne jsme strávili v termální léčivé vodě 🙂 . Začal jsem přemýšlet o pasívní dovolené 😉 .
Kemp na okraji Zvolena postrádal krajinné prvky Nitrianského Rudna, ale paní v recepci byla velmi, velmi příjemná. Po večeři jsme se vydali na prohlídku města a opět jsme byli příjemně překvapeni.
Po centrech turistického ruchu (Bratislava, Piešťany, Bojnice) nám Zvolen přišel jako oáza klidu, přitom centrum bylo plné místních.
Toto říkám furt – nevadí, jak něco dělám, záleží na tom, jak přitom vypadám 🙂 .
V sobotu byly závody, po soutěži jsme upalovali domů v podstatě bez zastávky. Určitě jsme nebyli na Slovensku naposledy 😉 .
Honza
29. 7. 2023