O krátké dovolené strávené v okruhu do 30 km od Hořic 🙂 .
Každý letní pátek „pracujeme na společenské únavě“, sobotní rána (12.8.2023) nás proto nezastihují v nejlepší kondici, les ovšem uklidňuje a nález houby i potěší.
Jedlá? Nejedlá? Bez mobilu do lesa nelez 🙂 .
Pokud se objekt pohybuje, nejde o houbu, nýbrž žábu nebo brouka. Toto je skokan štíhlý (má černý pásek přes oko a umí až dvoumetrové skoky).
Neutekla a je jedlá, má tudíž smůlu, bude vyrýpnuta, očištěna, uložena a později nakrájena a usušena 🙂 (já je jíst nebudu!)
Pokračování pouti po literárních pokladech obrozenectví – nedělní ráno v Opočně.
Po dlouhé době jsme šli na prohlídku zámku – tapety, porcelán, nábytek, obrazy, trofeje, nezapamatovatelná jména a data. Ale průvodkyni to evidentně bavilo, takže nás taky 😉 .
Umělecké střešní dílo.
Do Dobrušky je to z Opočna co by kamenem dohodil.
Rodný domek F.L. Věka (Heka), Jiráskův romám má 5 dílů, přečetl jsem je všechny 🙂 .
Opočenský zámek z dobrušské věže…
… a ještě sloup na náměstí. Po obědě jsme přejeli do Ratibořic …
… po stopách Babičky jsme se ale vydali na koloběžkách.
Ze zámku jsem si prohlédli jen park, každé 2 m „umravňovací“ cedulka, co se všechno nesmí. Nikdy by mě nenapadlo chovat se nepatřičně, ale jak vidím, že je to výslovně zakázané, musel jsem se přemáhat 🙂 .
Dle turistického rozcestníku jde o „POM. BABIČKY“, slavné sousoší Otty Gutfreunda.
Viktorčin splav…
… a pohled do Bělidla. Budu si muset Babičku přečíst 😉 . Stejně je hezké, když vznikne mýtus okolo literární postavy, „cimrmani“ měli na co navazovat.
Pondělí a přehrada Les Království.
Nádherné technické dílo, moc se mi líbí.
Odpoledne jsme se vydali k Labi za Dvorem Králové. Když jsme jeli Labe, vyplašili jsme spoustu ptáků, tak jsme se k řece vypravili pěšky přes louky.
Lákáme ledňáčka na jeho vlastní hlas. Odpovídali, byli slyšet, prolétli dva, ale jsou moc rychlí, nevyfotil jsem nic 🙁 . Cestou zpátky jsme ještě vyplašili bekasinu otavní, což správného ptákomila vždy potěší 🙂 .
Protože byla hrozná horka, jeli jsme se na koloběžkách večer osvěžit na Skálu. Skočil jsem do vody a ještě když píšu tyto řádky, nejsem ve své kůži. Inu, maminky nám vtloukaly do hlav dvě zásady – nepij mléko na třešně a neskákej uhřátý do vody 🙂 .
Úterní ráno a zátiší na Bystřici v obci Březovice, jedeme do Hořic do cukrárny na koloběžkách. Na odpoledne chceme jet do zoo.
Zoo je otevřená do 22:00, některé pavilony ale zavírají už v 18:00. Dvorská zahrada je ale slavná hlavně velkými výběhy kopytníků.
Nejprve tedy do pavilónu plazů – krokodýl čelnatý.
Bojga.
Pavilón ptačí – tenkozobci opační.
Snovatec madagaskarský, musel jsem na něho číhat, chvíli neposeděl 🙂
Felsuma, taky madagaskarská.
Volavka proměnlivá, asi.
Čáp simbil, v průchozí voliéře jsme seděli asi 20 minut, doporučuji 🙂
Na tučňáky bylo teplo, většina se jich tísnila ve stínu pod prkennou verandou.
Okapi se k nám točila „zadkem“, tak jsem se soustředil na hlavu, ale stejně jsem ji s vyplazeným jazykem nevyfotil 🙁
Antilopa koňská, to už jsme šli venku.
Čáp marabu, má krásnou hřívu…
… a již večer odpočívající, se zataženým podvozkem 🙂
Zoborožec kaferský.
Hroši v přírodním jezírku.
Vodušky znamenané. Vodušky se poznají podle „čumáku jako srdíčko“, znamenané mají na zadku bílá kolečka, asi aby se viděly při úprku lesem.
Perlička se pase na bodláku.
Osli somálští.
Buvol kaferský, hleděl na mě dost zle, ještěže byl za plotem.
Žirafy chodí domů v 6, později večer jsme jim mohli koukat do očí z ochozu v pavilonu.
Středu, čtvrtek a pátek jsme měli flákací, kino, houby, hospoda 🙂
Honza
28.8.2023