Krátké výlety po okolí

Nahromadily se mi zážitky z různých výletů. S omluvou je sypu na jednu hromadu.

Jetřichovice

Poslední den srpna (31.8.) jsme se rozhodli pro skály – Jetřichovice. Byl jsem tam několikrát, pro děčíňáky jde o oblíbené výletní místo, ale naposledy tak před 10 lety. Cestou jsme projížděli Janskou, kde se konal bleší trh. Viděl jsem ho poprvé a naposledy, ale když to lidi baví… Já fotil svaté 🙂 .

Dětská ozdravovna v Jetřichovicích z 30. let …

… příhodný symbol zmaru 🙁 .

Z vesnice to není na vyhlídky daleko, nýbrž vysoko …

… výhled ale rozhodně stojí za to (tedy až si otřete pot z očí 🙂 ).

Vyhlídky jsou opravené a „zpřístupněné“ novými žebříky a lávkami, ale fyzička je potřeba.

Žitava a Oybin

O týden později probíhala mezi Libercem a Žitavou „kulturní výměna“, byly otevřené památky na obou stranách hranice. Žitava je velmi výstavné město, bývalo centrem širokého okolí. Nyní mi ale přišlo, že tam „chcíp‘ pes“ 🙁 .

Ale architektura pěkná …

… a opravená …

… s dvojitým zvonem.

Policejní úřad ještě na opravu čeká. Docela rádi jsme z města ujeli opět do „přírody“, na hrad a klášter Oybin (stránky jsou česky).

Cestou jsem se zarazil u krmítka 🙂 .

Restaurace pod hradem má výbornou zmrzlinu a českou obsluhu.

(Český turista u stánku se zmrzlinou:
„Zweimal bitte.“
„Vanille oder Zitrone?“
„Ja, aber zweimal.“)

Interiér oybinského kostela je naprostá pecka, koukal jsem s otevřenou pusou.

Romantická zřícenina založená …

… Karlem Čtvrtým.

Vztah s blízkou Žitavou prý měli obyvatelé hradu a kláštera komplikovaný (ano, samozřejmě: katolíci vs. protestanti ).

Klášter je i jako troska monumentální. Po odchodu mnichů prý sloužil Žitavanům jako prachárna. A neměli bleskosvod 🙁 .

Areál je ale pečlivě zakonzervovaný a udržovaný…

… a rozhodně není mrtvý, v chrámu se konal koncert.

Žehuňský rybník

Na Festival ptactva počátkem října jezdíme pravidelně, v sobotu 5.10. jsme se vydali do Polabí, k Žehuňskému rybníku. Součástí procházky bylo i vypouštění zachráněných opeřenců z Ekocentra Huslík. Před vypuštěním se kroužkovalo. Volavka má dlouhý zobák, ohebný krk a míří na oči, proto je lépe je držet za hlavu.

Letí 🙂 .

Další na řadě byla káně. Všimněte si, že dravci zobák nepoužívají, držet je třeba nohy.

Mladá poštolka.

Posledním „vypuštěncem“ byl kalous. Protože sovy umí otáčet hlavou a neváhají použít zobák, je třeba svářeckých rukavic …

… i pro vypuštění.

Bahnito 🙂 , traktorista posunul hranu pole asi o metr blíže k rybníku, takže jsme museli oranicí.

Nejvíce jsme viděli hus. Ornitologové jsou ještě větší blázni než modeláři, ale koníček je to hezký.

Blín černý.

Holovouský malináč

Holovousy jsou naproti odbočce k hořickému modelářskému letišti a sídlí tam Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský. A každý rok pořádají Slavnosti holovouského malináče, což je krásně červené jablíčko. Stánky mě moc neberou, ale prohlédli jsme si zámek …